ŘITKA, 29.8.2009
V sobotu ráno jsme vyrazili na závody na Řitku. Tentokráte ve skoro kompletní sestavě. Petr, Rafča, Irča, Jarda a já. V pátek jsme převedli kluky na chatu, kde (bohužel za bouřky a deště) ustáli noc. Meteorologové zřejmě opět nebyli v kondici, jelikož o poměrně vydatném dešti a blescích ve středočeském kraji nebylo na víkend ani zmínky. Nevýhoda ustájení koní pod širým nebem je ta, že v pět ráno, kdy jsem koně potřebovala zaplétat byla ještě naprostá tma.
Na Řitku jsme dorazili jak je naším dobrým zvykem na poslední chvíli a na opracování Barýska bylo času žalostně málo. Na obdélníku byl zatuhlý a ohodnocení něco málo přes 55,5% bylo odpovídající. Fortius skončil s 60% z 32 startujících někde v polovině, což v tak veliké konkurenci, která byla právě na Řitce považujeme s našimi mustangy za úspěch.
Z elka jsem po zetku měla v plánu kluky odhlásit, ale bylo mi líto již zaplaceného startovného, takže jsme si to zkusili a pro můj pocit to bylo jedině dobře. Barýsek šel mnohem lépe, neměl problém s kontracvalem, který jsme si konečně mohli zkusit na měkkém povrchu. A jelikož šel jako první, nemohla jsem se podívat na jezdce před námi, byly z toho dva omyly. Úlohy byly z paměti a já, pravda, jejímu přečtení si jí moc času nevěnovala. A i přes to, že jsme skončili ke konci, udělali nám oba koně radost. Každopádně na příště musíme natrénovat neposlušnost, odmítání pohybu vpřed, řádné rolování se za kolmici, naučit se slibně vypadávat ze cvalu a taky změnit stáj za kterou startujeme. Zcela v pořádku mi nepřipadá ani i často více než 8% rozdíly v hodnocení mezi jednotlivými rozhodčími.
Za moc hezké fotky děkuji Járovi a všem ostatním veliké díky za pomoc.
Co mi ovšem na celých závodech přišlo nejvíce smutné je opravdu velmi hrubé chování některých jezdkyň ke svým svěřencům. Opracování koní s průvlečkami je též pokud mě mysl nešálí při drezurních závodech zakázané. C est la vie…
Mělník, 8.8.2009
V sobotu, za pěkně teplého počasí, jsme se místo k rybníku vypravili na drezurní závody na Mělník a abychom nemuseli vstávat vražedně brzo, v pátek večer jsme si koně přivedli na chatu na zahradu. Já s Milanem převedla koně, Petr přivezl vlek. A jestli jsme se pro něco vraceli? Vracela jsem se pro lonž, abych se následně vracela pro přepravky, které jsem nechala ve stáji. A to jsem si den předem v práci sepsala, co všechno musím vzít…ehm. Jela jsem totiž jen já s Petrem a naším kamarádem ne koňákem Milanem.
Koníci ustáli noc na zahradě a já, zatímco Petr s Milanem ještě spali je zapletla. V půl devátý jsme měli naloženo a jelo se. Na Mělník jsme snad poprvé přijeli v čas a tak akorát. Vyložili jsme Barýska, nasedlali a za chvilku šli na obdélník. Oba startovali v Z3. Pak rychle vykrokovat, naložit ho a vyložit Fortiuse, který šel v soutěži jako poslední, devatenáctý tuším. Všechno utíkalo nesmírně rychle a my hned po skončení soutěže šli na dekorování. Fortík skončil pátý s 58,8%, Barýsek šestý s 58,6%. První koník měl 61,8%. Po dekorování následovalo elko, které jsem šla jen s Fortisem, ale a dobře mi tak, jsem to vzdala. Uvěřila jsem převelice inteligentnímu koni, že se rozhodčích nebojí, páč mě ani ve snu nenapadlo, že když byl na obdélníku před pár minutami a budky s rozhodčími se nebál, že na podruhé ho rozhodčí žrát budou a obdélník jsem si ani neobešla. Po druhém „k cé fakt nejdu“ jsem to srabácky a asi hodně zbytečně zabalila, a to i přes to, že Fort chodil moc pěkně. I pan rozhodčí nevěřícně koukal, na co tam to zvíře civí. Ale co, pro příště vím, že obejít obdélník je v našem případě zkrátka nutností a tak jsem zase o něco moudřejší:-).
Ale i tak spokojenost, odjížděli jsme se stužkou, tentokrát zelenou, Milana na věž poslali vyzvednout obligátní mělnický hrnek, naložili jsme a v půl druhé opouštěli Mělník. Kluky jsme vypustili na jejich pastvině, kde lítali jako smyslu zbavení a odjeli se koupat do rybníka. Večer jsme ještě zvládli Velkopopovickou pouť a okolo jedné ráno jsem polomrtvá upadla v posteli do komatu.
Největší poděkování patří mému nejdražšímu Petrovi, který ač úlohu nikdy předtím neviděl a ani si jí nikdy nezkusil přečíst mi jí přečetl na výbornou. Jediné, co mě na celých závodech mrzí je to, že jsem ztratila svojí oblíbenou vínovou síťku na vlasy…
TJ ORION Praha, 20.6.2009
Dá se říci ze dne na den jsme se rozhodli vyrazit na závody. Vše šlo nějak tak ráz na ráz. Odebrat krve, prodloužit licence koním, poslat přihlášku. Rozhodli jsme se pro oficiální závody pořádané TJ Orion Praha. Po pravdě? Zlákala nás vzdálenost.
Koně byli na jízdárně jen dvakrát a to po půl roce flákání se na 200 hektarové pastvině, já ještě v autě směrem do Modřan netušila, kde se ony písmenka na jízdárně nacházejí. Rafi se na poslední chvíli dozvěděla, že musí číst úlohu. Docela jsme se nasmáli. Smích mě ovšem přešel ve chvíli, kdy mi při příjezdu do Modřan vypadla čočka z oka a my jí hledali po autě. Našla se to jo, ale byla přepůlená. Při představě, že neuvidím písmenka na obdélníku se mi obracel žaludek, co tam jako budu dělat? Nezbylo nic jiného, než si v oku nechat alespoň čočku jednu a v nouzi přimhouřit pravé oko a dívat se tím co vidí.
Ráno jsme z mustangů udělali civilizované koně (zapletli jim bobíky na hřívě, dle návodu draačete), naložili jsme a jelo se. Koně byli po celou dobu neuvěřitelně disciplinovaní, sami zůstávali na autě a to i přes to, že spolu žijí nepřetržitě pět let jen ve dvou. Naštěstí se na nich žádná velká závislost nepodepsala. Díky dlouhým prodlevám mezi starty jsme tak každého nakládali a zase vykládali asi třikrát. Obídek jsme si dali výborný. Grilovaná masa s výhledem na Vltavu. Na obdélníku jsme zúročili to, co jsme se naučili u nás doma v lese. Ono lézt z kopce nahoru a dolů dá vážně pěkně zabrat.
V soutěži Z2 startovalo 25 koní, Fortius skončil s 59,00% šestý, Barýsek s 57% se ještě s jedním koníkem dělil o jedenácté místo. V soutěži Z3 startovalo 23 koní. Fortius s 63,50% skončil čtvrtý, Barýsek s 61,00% šestý.
Celkem jsme si odvezli tři mašle a na dekorování jsem si v obou soutěžích brala Barýska, jelikož Fort už stál naložený na autě. Komický rodeový koníček je ten náš Barýšek. Tleskání lidí a hudbu při čestném kole pojal jakožto velikou legraci.
Rozhodčími byla paní Vikartová, paní Loudová a zapisovala tuším paní Špuláková.
Pořadatelům moc děkujeme za příjemné prostředí, milý přístup a dobrou organizaci.
