Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

12.12.2014  JAK SI „ŠPLHNOUT U TCHÁNA“? NECHTE MU POHLÍDAT LARU!

Udělal jsem skvělý maso, dej si… pikantní...!

:  „díky, teď jsem byla na Pho, dám si ho ráda zítra...“

PAN OTEC:  „zítra už nebude, tak aspoň ochutnej…“

 

Ráno odjezd do práce… Lara zůstává s panem otcem na hlídání

V devět hodin telefonát, pan otec volá…

 

PAN OTEC:  „neboj, nic se nestalo, jen jsem ti chtěl říct, jak je Lara chytrá

JÁ:  „…eh…???“  /v hlavě mi už probleskává to maso, co zůstalo na kuchyňský lince/

PAN OTEC: Lara si z chodby otevřela do kuchyně, snědla z misky maso (to pikantní maso), pak si otevřela dveře na terasu a odešla se projít na zahradu… s tou miskou přitom ani nepohnula

JÁ:  „…tak to se omlouvám…“ /v hlavně mi lítá, svině jedna bílá/

PAN OTEC:  „to se neomlouvej, s maminkou jsme se tu zasmáli, je to prostě chytrá (myslím, že tam padlo vyčůraná, ale to nechci nikomu křivdit:-)) ženská…“

JÁ:  „je to čubka!“

                                                            

11.12.2014  JAK SI PRODLOUŽIT ŽIVOT? POTKAT SE PO STO LETECH S HOLKAMA ZE ZÁKLADKY!

„jo hele holky, Petr G. (další ze spolužáků) umřel...“

HOLKY: no to je strašný! Nekecej! chudák, co se stalo, proboha….!“

JÁ:  „nevím, myslím, že mi to říkala Renča… moment, tak já jí pošlu sms, jak to teda s ním vlastně je…“

Odpověď přichází záhy:  „hele, tak to si mě docela zaskočila. Vím, že byl fakt nemocnej, lupénka v nejhorší formě, operace, invalidita… Ale jestli umřel? Sorry, ale fakt si teď nejsem jistá. Pozdravuj holky“

JÁ:   „tak pardón noo, tak teda neumřel, sem si to asi spletla…“

 

JANA:  "proč ste vlastně vybraly takovouhle prd*l?

JÁ:  "jak jako prdel??? ...jsme na Náměstí Míru (ve skvělé kavárně Al Cafetero)!!!"

...ty bydlíš jako kde?

JANA:  "no v Nehvizdech"

 

ZORKA: a co Mirka, jak ta se má“?

JÁ:  „Mirka dobrý, má dítě, našla ho na inzerát…“

ZORKA:  „jako to dítě?“

JÁ: ste blbý? jeho, otce toho dítěte, že našla na inzerát…“

 

JÁ:  „to sme snad jediný, co z tý naší příšerný základky nemají děti, co?“

ZORKA: no jo no, sme ve skluzu…“

JÁ: ve skluzu možná, ale ve smyku fakt ne

 

ZORKA:  „a taky tam s námi chodil Teddy (myšleno na Skauta)“

JÁ:  „kdo je Teddy“?

ZORKA: „Teddy byl tvůj pes“

JÁ:  „jo aha, já myslela, že mluvíš zase o nějaký duchaplný přezdívce...“

8.12.2014  LARA PREFERUJE ALBERT!

Nic neplatí a každé ráno tam něco vysomruje...

5.12.2014  JEŠTĚ, ŽE VÁNOCE JSOU JEN DVAKRÁT DO ROKA!

Spoustu spáleno, z vosích hnízd je nepopsatelné cosi, ale nejdůležitější na tom celým je, že všichni přežili...

Já:  "ona má takový hezký nozdry..."
Eva:  "...ty má po Michalovi"
Já:   "hele, říká se tomu vlastně nozdry"?
Eva:   "asi joo..."
Klárka:  "vy ste blbý, tomu se říká nosní dírky"  (Klárka byla vždycky největší šprtka:-))

/diskuzi tři absolventek zemědělské školy... řeč byla samozřejmě o dítěti/

   

3.12.2014  A TAKHLE MY TADY ŽIJEM!

Jeden stupeň pod nulou, tramvajky nám nejedou
Napadl nám poprašek, lid je z toho na prášek
Nejedou nám vlaky, je to v řiťi taky!

                           

2.12.2014  MISTROVÁ JE PROMINENT

Tak to už je fakt moc... než jsem za ní stihla k přechodu dojít, pouštěli jí dva řidiči (a to měla frajerka červenou)

                                 

14.10.2014  DĚDEČEK HO POJMENOVAL FANDA

Dědeček Sabiny "HO" pojmenoval Fanda…  Jako dobrý by to asi bylo, kdyby…

Fanda nebyl zároveň i Františkem v lidské podobě, kterého řekněme, vídáme (někdo i mimo Hanuman) poměrně často…

Lucie (matka Sabiny):  „Sabino, jsi chytit Fandu, běhá po zahradě…“

Sabiny nevěřícný pohled „matka se už definitivně zbláznila“ hovořil za všechno (Sabina si představila Fandu, dvounohého Františka, jak jim zmateně pobíhá po jejich zahradě velikosti 8x8 metrů, které dominuje obrovský ořech…)

A to je on Fanoušek:

                               

8.10.2014  LARY SEBEVRAŽEDNÁ MISE

Lara je poměrně chytré zvíře, Lara má svůj svět ve kterém s námi žije. Že se sem tam projde po římse centrem Prahy mi snad už zvláštní ani nepřijde. Lara je prostě Lara. Když se vedle nás na Karlově mostě postavila na zadní a rozhlížela se jako bílá turistka po okolí, museli jsme se jí smát. Smích nás tedy přešel ve chvíli, kdy se milá Lara rozhodla, že bude fajn, skočit na rantl Karlova mostu a záhy se katapultovat do Vltavy. Naštěstí její sebevražedná mise byla zastavena…

                

6.10.2014  FANDA A FORMA NA BÁBOVKU

Fando, kup někde, prosím, formu na bábovku…

Fanda se vydal do obchodu... „potřeboval bych nějakou formu na bábovku

Prodavač:  „...a jakou formu by jste si tak představoval?“

Fanda:  „...nevím, nerozumím formám na bábovku, já nepeču

…z úst jiného prodavače se zezadu ozvalo:

„…ale budete!“

:-)

3.10.2014  TAK SNAD VIDIM, NEEE!

Jsem na návštěvě u mé výborné kamarádky Lucie, která má třináctiletou dceru Sabinu. Sabina má králíci Fifinku a u domu v ulici nedávno našla černobílého králíka, kterého její dědeček pojmenoval Fanda.

Já:  „a jak jako víte, že to je ON

Oni:  no nevíme, ale myslíme si to…“

Já: tak já se podívám, ukaž mi Fifinu, porovnám to…“

Následně si odchytávám Fandu a okem zkušeným naznávám že Fanda není Fanda ale že to je ONA

Já:  „hele, tak je dáme do jedný klece, můžou se kamarádit

Oni:  „ses si jistá??!“

Já:  „tak snad vidím, neee“

…další jejich pochybnosti mě vůbec nezajímají a už rvu slečnu Fandovou ke slečně Fifince

Závěr netřeba moc rozebírat… 

Pár vteřin stačilo Fandovi k tomu, aby se jal obskakovat Fifinku. Panika která následovala… no, škoda mluvit.

Jooo, lidi mě opravdu rádi vidí…

...odcházet :-)

1.10.2014  BEZDOMOVCI A BEZDOMOVCI

Ráno co ráno se zhnuseně koukám na ten hlouček bezdomovců polehávajících na lavičkách v centu Prahy…

Je středa ráno, s Larou dáváme svoje obligátní kolečko na Míráku. Na lavičkách se ještě spí.... Je tam nepopsatelný bordel a smrad. U kostela péruje policajtka kluka, že nemá psa uvázaného na špagátu. Hlavou mi probleskne, že tady se svět opravdu zbláznil. Psa na vodítko uvazovat musíme, na tohle je strážníku dost, pokuty městské části peníze totiž nesou. Že si ale holota lůzrácká pouští drogy přímo na ulicích od toho dávají všichni ruce pryč... nejsou lidi, nejsou páky. Jdu dál, míjím postarší ženu, kolem ní je celý její život… pár tašek, deštník.. z dálky slyším, jak na mě promluvila. Otáčím se, jdu k ní blíž „paní, to je fenka nebo pes, já už špatně vidím“. Dávám se s ní do řeči. Po chvilce vzpomíná na svého kocoura, kterého jí tehdy nějaký veterinář zachránil… Sakra, jdu pozdě do práce, loučím se, přeje mi hezký den. Udělám pár kroků a vracím se k ní „nemáte hlad“? Jste hodná, hlad ani tak ne, jako žízeň, nemáte trošku vody?“. Vodu tu nemám, ale nechám vám tu svůj oběd. První její reakce je „a co budete jíst vy, to nejde, jste hodná“. Já si něco koupím, odvětím a nechávám jí tam kuře s rýží, odcházím. Děkuje mi snad tisíckrát. Jdu do auta, kde mám vodu a vracím se k ní… odevzdaně děkuje a dává se do pití…

Jo, v tu chvílí mi ona nebyla lhostejná...

26.9.2014  NÁ NÁVŠTĚVĚ U SOŇI, NEŽ NÁM ODLETĚLA...

   

25.9.2014  SE MI V HLAVĚ ZASE ZRODIL NÁPAD (FÁMOZNÍ, JAKO VŽDY)

Mám ráda koně, mám ráda thaibox a měla jsem GENIÁLNÍ (že je až tak GENIÁLNÍ jsem si už od samého začátku myslela jen já sama) nápad, když všichni tři máme ty narozeniny... Vyfotíme se na koních v boxerkách!

...jak jednoduše to znělo. Otázky ryze praktické nastaly až po odchycení těch němých tvorů... kdo nás na ty koně vyhodí? kdo nám podá ty rukavice? proč ti koně pořád někam pochodují? ať už nežerou... dyť v těch bambulích nejde držet to vodítko...

 

Na to mi píše kamarádka:  "...že jsi se nezamilovala třeba do kombinace koně & bungee jumping, nebo parašutismus.... To bych už na Tebe asi musela poslat Kubišovou"

Jee, ti lidi nadělaj :-)

24.9.2014  KDYŽ VE DVEŘÍCH POTKÁTE POSTARŠÍ SOUSEDKU, KTEROU VLASTNĚ ANI NEZNÁTE

Sousedka:  „dobrý den, mohla bych se Vás, prosím, na něco zeptat?“

Já:  „no povídejte…“

Sousedka:  „no, víte na něco osobního…“

Já:  „o co jde?“

Sousedka:  „chtěla jsem se zeptat, jestli by jste mi nepůjčila DESET TISÍC KORUN ???“

…ehm, proč se tohle musí dít zrovna mě, to opravdu nevím :-)

23.9.2014  NÁVŠTĚVA U MÉ MILOVANÉ MAMINKY, KTERÁ SI POŘÍDILA PAPOUŠKA

Rozhodla jsem se ho zkonzultovat s mojí kamarádkou, chovatelkou kanárků a tak jí volám:

Já:  „čus, hele máma si pořídila papouška, ňákyho ….“

Zuzka:  „jo, ty sou docela dobrý…“

Já:  „mami, Zuzka říká že jsou docela dobrý, ona chová kanárky…“

Mamka:  „Kanárky? Ti jsou blbý…“

Já:  „Zůza, máma říká, že kanárci jsou blbý…“

Zuzka:  „jak jako blbý?“

Já:  „mami, Zuzka se ptá jak jako blbý?“

Mamka:  „tak jak seš blbá ty, tak tak je blbej i ten kanár“

Nebudu se k tomu vyjadřovat ani to komentovat, ale zasmály jsme se to jako každopádně :-)

18.9.2014  AŽ DVACET LET, MOŽNÁ VÝJMEČNÝ TREST ZA ZNÁSILNĚNÍ A BRUTÁLNÍ ZABITÍ DÍTĚTE – TENHLE „PRÁVNÍ“ STÁT BY SE MĚL STYDĚT

Dlouho mě nic nenadzvedlo ze židle tolik, jako právě smrt devítileté dívenky z Klášterce. Vrah, kterého nelze nazvat člověkem a jen těžko hledám slova jak „tomuto“ vůbec říkat by měl být lynčován, měl by chcípat v obrovských bolestech a ne, že bude pod plnou ochranou tohoto státu převezen do nemocnice, kde pod sedativy bude chráněn, aby si nemohl sáhnout na život. Následně pak bude v teplé cele (sám, na rozdíl od ostatních vězňů) živen X let námi daňovými poplatníky, aby se mohl po pár letech zjevit znovu na svobodě. Ano, trest smrti by byl lehce zneužitelný, stejně tak jako lehce zneužitelná je však právě i tato odporná humanita…

16.9.2014  I TACÍ MEZI NÁMI ŽIJÍ

Byla to poklidná jízda tramvají, dokud k nám nepřistoupilo "toto"...
Bílá málem chcípla strachy a já marně hledala odpověď na to, co to jako má znamenat. No a s tímhle materiálem my tady žijeme...

 

12.9.2014  KDYBY BLBOST NADNÁŠELA, LÍTÁM AŽ ZA HRANICEMI NAŠÍ PLANETY

Po tréninku se jdu na chodbu přezout

V ruce držím lahev s vodou

Skláním se pro boty

Něco mi teče do jedné z tenisek

Kleju, zvedám hlavu odkud to sakra jako teče, rozhlížím se ke stropu

…po chvíli se můj zrak upírá na mojí pravou ruku, ve které držím tu lahev s vodou, s tou otevřenou vodou…

Prodlužuju si život smíchem, mám fakt dost!

14.8.2014  KDYŽ VÁM NGUYEN NABOURÁ AUTO O ZÁBAVU JE POSTARÁNO

DRC!… červený Volkswagen nám najíždí do auta...

Zasekáváme se mezi betonem z levý strany, z auta vystupuje Vietnamka s Vietnamcem

Fajn večer na magistrále to asi bude…

Příjezd policie se slovy, mluví tu aspoň někdo česky, mluví za všechno

Ráno volám na pojišťovnu:

Slečna:  „jméno viníka?“

 Já:  „Thi Kim Yen Nguyen“ (NGUYEN, překvapivě a nečekaně)

Slečna:  „v příbuzenském vztahu jste/nejste“

Já:  „co myslíte?“ na víc jsem se nezmohla…. :-)))

29.7.2014  MILUJU MELOUNY A RŮŽOVOU :-)

                                                     

28.7.2014  PEPIČKA NAPSALA NA ZEĎ SVÉMU PŘÍTELI PEPÍKOVI

Nemůžu si pomoct, ale nějak mi uniká souvislost, proč si lidi sdělují veřejně svoje osobní záležitosti přes sociální sítě…

Koho jako zajímá, že se milujete/nemilujete, scházíte/rozcházíte, hádáte/nehádáte (od toho máte telefony - sms nebo po chatu to přeci taky stačí…) nebo co si to takhle říct doma, v parku, v restauraci…  ehm, což, nee?)

GRRR

25.7.2014  AŽ MOC SAMOSTATNĚ MYSLÍCÍ BÍLÝ PES

Sedíme si na vínku, teplý večer, pohoda, Lara leží u nohou…

Servírka:  „…nebydlíte náhodou naproti?“

:  „no, to bydlím, jak to víte“?

Servírka:  „no, podle vašeho psa… tuhle se totiž procházel po parapetu nad ulicí, vyskočila vám z okna, kolega chtěl volat blázinec, že mi skočilo, nevěřil mi, když jsem mu říkala, že tam vidím chodit bílého psa…“

Ta bílá koza se rozhodla procházet se v prvním patře po stříšce v centru Prahy… myslím, že už to s tím samostatným myšlením vážně trošku přehání :-)

 

23.7.2014  HEHE A NEBO JÍ PAK PO LETECH PODĚKUJ :-)

                                       

9.6.2014  BEZMOZCI

Chlap čumí na ceduli a povídá: "dobrý den, jednu vanilkou...". Vanilkovou nemáme, máme jen míchanou. Chlap: "...a jakou máte tu míchanou"? ...vanilkovo-cokoladovou.

Další chlap:  "vzal bych si dvě jahodový"

Další osoba:  "dejte mi jednu malou za 15,-"

Další:  "...a dneska máte jakou?"  (měsíc v kuse mají jen VANILKOVO-ČOKOLÁDOVOU)

...a s tímhle my tady žijeme :-)

                                   

5.6.2014  GIBU FIGHT NIGHT

Příští čtvrtek se v Tipsport Aréně Praha uskuteční snad jeden z nejvíce fightersky nabušených galavečerů u nás. A jestli se na něco opravdu v blízké době těším, tak je to právě na tenhle večer. Na startovní listině je celkem 16 jmen jak českých, tak i zahraničních bojovníků. Čeká nás pět zápasů v K1 a tři zápasy podle plných pravidel muay thai.

A komu fandit? No, jasně, že těm nejlepším přeci:-). Za mě se asi nejvíce těším na Jirku Žáka, Matouše Kohouta a Ondru Hutníka. Vrcholem večera má být souboj mezi Danielem Landou a finským Riku Immonen. Riku je čtyřicetiletý zápasník a trenér, který má za sebou několik desítek zápasů, je držitelem titulu WMC a vítězem finského šampionátu Kings Cup… Dan je zpěvák, skladatel, automobilový závodník a nyní i kouzelník Žito, jenž si plní sedm kejklí, mezi které patří i výhra mezi provazy v thajském boxu. Jestli a jak moc bude či nebude bit, na to si ale musíme ještě chvíli počkat…

27.5.2014  ZOPAKUJEME SI PONDĚLNÍ TRÉNINK - UCELÍME SE, ZACELÍME SE, ZEMŘEME

Je úterý, obava, že se i dnes zopakuje trénink ze včerejška se naplňuje. Další sérijka tři sta anglánů na úvod…

Nás pět co si to sežrali a ucelovali se včera to prý dělat nemusí… Fajn, ale co tam jako těch dvacet minut budu dělat? Dlabu na to a pouštím se do anglánů taky. Cíl v hlavě je čtyřicítka v každý sérii, tři sta vím, že prostě nedám. Dávám si menší cíle, jsem skromné děvče, spokojím se s číslem dvě stě čtyřicet.

První čtyřicítka je příšerná

Druhá čtyřicítka nechutná

Třetí čtyřicítka zvrácená

…a do toho ON (ON trenér) pořád něco huláká o pytli ho*en

Čtvrtá čtyřicítka je už vážně, ale vážně moc

Pátá čtyřicítka, kdy už mě neposlouchá vůbec nic je fuck hnus

Šestá čtyřicítka je smrtelná. Nevím proč lidi skáčou z Nuseláku, lezou pod vlak... když si stačí zajít na trénink k panu Macháčkovi

A to se ještě ke všemu na konci tréninku dozvídám, že jsem retardovaná blondýna! No mám já to vůbec zapotřebí, ToTo?!  :-)

20.5.2014  TŘI STA ANLIČANŮ… JISTĚĚĚ, JAKO NIC KHRU!

Po odběhání plytkých pěti koleček se vracíme do tělocvičny. Prý dnes posílíme svoje hranice, že vlastně nepůjde tolik o fyzické vypětí jako o to psychické.

Dobrý no, tak to ze sebe vysyp, pomyslím si...

Tři sta angličanů po padesáti ve třech minutách… pak malá pauza a znovu to samý. Tři sta musíte dát úplně s přehledem.

No jistěěě, směju se, pche tři sta anglánů jako nic Peťo a vybavuji si jak vždycky vypadám po třiceti.

První padesátka za námi, s vypětím všech sil stíhám, moje plíce však na mě čekají v šatně...

Druhá padesátka za námi, síly došly dávno, ale stíhám, plíce jsou na cestě k autobusu...

Třetí padesátka za námi, nestíhám, dělám jich čtyřicet, plíce jedou na černo směr náměstí Míru...

Čtvrtá padesátka za námi, nestíhám, třicet pět musí stačit, plíce mění směr nemocnice Královské Vinohrady...

Pátá padesátka za námi, dávám jich čtyřicet, plíce se hospitalizovaly v pavilonu H, srdce v pavilonu kardiologie na Vinohradech...

Šestá padesátka za námi, dávám jich pět a čtyřicet, plíce, srdce i svaly si libují, že na pitevně jim je vlastně docela ajn...

A že tam mezi tím zaznělo něco jako pytel sraček… to snad nemá cenu ani zmiňovat! Miluji ty tréninky :-)

16.5.2014  TAKOVÉ MALÉ FÓPÁ

V Salzburgu na hotelu s anglicky mluvící recepční…

Recepční:  „vyplňte prosím toto“ /podává nám formuláře/

Já:  Nesnáším vyplňovat tyhle nesmysly… číslo pasu? Kašlu na to, něco si tam vymyslím“

Vyplněné jí je podáváme zpět.

Druhá, do teď pouze všemu přihlížející recepční se s námi loučí, jak jinak než, že na potvoru ČESKY, prý že příjemný pobyt...

Já ve výtahu:  „...to byla jako Češka? No tak to se může stát jenom mě!“

Jarda:  „no bohužel se nám to teď díky tobě stalo i nám“

No aby jsi se náhodou nezbláznil, Jaroslave! cheeky

12.5.2014  BEZ KOMENTÁŘE

Já:         „sakra, nevím kde mám mobil…“

Jarda:   „a jeee, Livie ztratila mobil, už dvacátej osmej…“

5.5.2014  OPRAVDU NEVÍDANÁ KŘIVDA NA THAIBOXE

Zdravíme se. Z úst trenéra zní: „pět koleček… poslední dvě střídat sprinty s vyklusáváním… budu koukat z okna, takže se neflákejte“. Vybíháme ven. Slova mojí sparingové kamarádky „vemte mu někdo tu lavičku“ mi berou kyslík… ale budu dělat že tomu vůbec nerozumím.

Rozcvička dobrý, u stínování se dozvídám, že jsem blondýna (překvapivě) a že zadní přední není přední zadní. Naštěstí blonďatá nejsem sama (blonďatý je i ten hnědovlasý kluk za mnou). Kompletně oblíc. Měníme se v obrňáky. S novou helmou vypadám fantasticky (nejsem v ní vůbec vidět).  Lowkick, roundkick…. prý pojď sem, blondýno. To jako já... Hnedle mi přistává kopačka na stehně a druhá na boku. Je to opravdu príma sport. Řeči, že jsem nejpomalejší blondýna, co kdy ON (ON trenér) viděl si může nechat od cesty, ale tak fajn… ať si říká co chce.

Ze zadní teep z přední roundkick… a ON zase stojí vedle mě a zase se celá tělocvična dovídá, že jsem blonďatá (nač to opakovat tolikrát, stačí to těm všem lidem říct přeci jen jednou). Už to fakt přehnání… hážu pěkněj xicht (který naštěstí přes tu helmu není vidět).

Závěrečný posilování… ON: „snad nejsi naštvaná“? já: „naštvaná nejsem, ale ukřivděná ano, dělala jsem to správně!“.

A jelikož jsem statečná blondýna, nějak se s tou křivdou poperu! Každopádně nic to nemění na věci, že ON, i přes všechny ty KŘIVDY,  je docela i prima trenér cheeky

                                                              

30.4.2014  LARA, KTERÁ MĚLA ČEKAT VENKU PŘED OBCHODEM... NA TO MĚLA ODLIŠNÝ NÁZOR

...tu blonďatou slečnu jsem samozřejmě neznala já ani Lara

                          

                          

28.4.2014  ROZKOPANÉ VÁCLAVSKÉ NÁMĚSTÍ A JÁ ŘIDIČKA

Já:   dobrý den, můžete mi prosím pěkně říct, kudy se mám odsud jako vymotat“?

Policajt:   „no po tom, co jste se projela zákazem vjezdu, zákazem odbočování a navíc se projela po celé pěší zóně se odsud vymotáte už jednoduše…“

/...a taky jsem prý vyhrála dva tisíce ve Sportce… rozloučili jsme se pouze s úsměvem na rtech/

Dobře, tak tedy druhý, třetí a čtvrtý dopravní přestupek za deset let :-)

22.4.2014  INVAZE

Když vím, že (jednou za deset let) dělám dopravní přestupek, jsou prostě všude... Když ale sedím v parku na Karláku, kde se (denně) shlukují davy feťáků čekající na svého dealera, není nikde ani jeden. Něco je zkrátka špatně…

                                  

15.4.2014  SONGKRAN  วันสงกรานต์, THAJSKÝ NOVÝ ROK

Zítřejším dnem končí Thajský nový rok Songkran (letos padl na 13.-15.4.), kdysi ryze církevní svátek slavící se především v budhistických chrámech. Nyní je spojován s davovým šílenstvím při kterém nezůstane jedno tělo suché. Tečou hektolitry vody i thajské whisky. Původně však tento svátek zosobňoval respekt k hierarchii, uctívání starších, váženějších, zkušenějších… svátek vyjadřující respekt ke starším v podobě osvěžujících kapek vody, času omývání soch Buddhy, času na dobré skutky… Songkran je rok co rok oslavován v mezidobí po sklizni a před sázením rýže nové. Horka v době Thajského nového roku kulminují, pak nastává období dešťů...

Thajci jsou celkově neuvěřitelným národem a když to vezmu kolem a kolem nedělají vlastně nic jiného, než že něco oslavují. Svátek střídá svátek a oni slaví a slaví. Bohužel tradice ať už Buddhistických či národních svátků upadá i tam, mladí si jej utvářejí dle sebe, ti staří a to především na vesnicích je však naštěstí stále udržují v těch nejpůvodnějších tradicích. Kéž by s těmi starými neodešlo i to opravdové, thajské, kouzlo…

                           

14.4.2014  VRAHEM V OČÍCH KAMARÁDKY

Pes mojí kamarádky je něco mezi Čivavou a Pražským krysaříkem. Jmenuje se Guliver, já mu ale neřeknu jinak než Glum. Často je vylínaný, někdy víc, někdy míň, chodí celý nakřivo, ale svojí paničkou je milován a v jejích očích je tím nejkrásnějším pejskem pod sluncem. Každý to tak totiž s tím svým čtyřnohým miláčkem máme. A když jsem Gluma teď nedávno viděla po delší době probíhalo to následovně:

Já:  „hele, on je chudák zase celý holý… být tebou, tak ho dám na maso“

Ivetka:  „…na maso??? (VYTŘEŠTĚNÉ OČI IVETY)…dyť na něm žádný maso není (VRAŽEDNÝ POHLED IVETY)“

...a hrobové ticho

Já:  „nemyslela jsem, že ho máš sežrat, ale že ho máš místo těch granulí zkusit krmit masem!“

:-)

4.4.2014  JEDNA O KOZE, DRUHÁ O VOZE

Ranní rozhovor s kamarádkou…

Zuzka:  „…napiš si to do diáře, víš že si nic nepamatuješ“

Já:  „no jooo, dyť si to už píšu… jo a koupila jsem si helmu..."

Zuzka:  „super, budeš zase jezdit jo?“

Já:  „jezdit? ...kam???

A takhle to vypadá, když jedna mluví o thaiboxe a druhá o koních. Každopádně v tomhle vyjet s koněm do terénu, tak skončím v Bohnicích a ne v lese :-)

                                                                            

27.3.2014  AŤ ŽIJÍ RECESE

Koncem března jsme oslavili Vánoce… Že mimo termín? No a? Důležité bylo, že nechyběl bramborový salát s řízky, stromeček, purpura, koledy, cukroví ani dárky…

A jelikož hned po Vánocích následoval Silvestr, který se konal v ten samý den (nač to protahovat), byl to poměrně, no řekněme…náročný den.

„…víš, že jsi na Václaváku odpočítávala Silvestra a myslela si, že ti lidi, kteří tam čekali na noční tramvaj tam toho Silvestra slaví taky?“

„Ne to teda fakt nevím… hmm a co se dělo, když jsem napočítala tři dva jedna teď?“

„…blázníš, k jedničce jsi se vůbec nedostala, skončila jsi u sedmičky“

„aha"

                                            

26.3.2014  JAK FUNGUJE TELEPATIE? FUNGUJE NÁSLEDOVNĚ:

Já:  „ahoj Zůzo, jak se máš, od Indie o tobě nevím, jak jde bakalářka?“

Zůza:  „právě jsem ti chtěla volat… stojím akorát v koloně v Anglický, tak jsem si na tebe vzpomněla“

Já: „tak to je dobrý, taky jedu Anglickou… kde přesně jsi“?

Zůza:  „asi pátý auto od světel, pravý pruh…“

Já:  „fajn, vidím tě, jsem to první auto na semaforech…“

Tentýž den volám jiné z kamarádek…

….vytáčím Renču….

Renča:  „akorát držím v ruce telefon, že budu volat a do toho zvoníš“

Já:  „no vidíš a kam jsi chtěla volat, mě co /smích/ !?“

Renča:  „jo, fakt tobě, jak to víš?“

Takže asi tak :-)

19.3.2014  KDYŽ SE TO V RINGU ZVRTNE

 

18.3.2014  VÁNOCE V BŘEZNU? A PROČ JAKO NE!

Jelikož jsem několik let po sobě nezažila ony pravé, české, nefalšované Vánoce /ne že by mi chyběl ten předvánoční shon, ale bramborový salát s řízkem, cukroví, purpuru a DÁRKY mám ráda/, rozhodla jsem se nenechat si „TO“ pro letošek ujít. Slavnostní datum padlo na sobotu 22.3. Termín by jsme měli a tak už stačilo rozeslat jen pár sms.

Srdečně Vás zvu na oslavu Vánoc. Štědrovečerní oběd se bude konat 22.3.2014 od 15.00 v Praze. Příjemné prožití Vánočního svátku přeje Livie

Odpovědi na sebe nenechaly dlouho čekat…

Petra:  máš horečku????

Já:  nemel a doraž

Petra:  Oběd ve TŘI odpoledne a ještě k tomu ŠTĚDROVEČERNÍ??? Hele vím, že mám občas halucinace, ale tohle je už i na mě moc!

Monika:  Livioušku, dorazím, co se bude servírovat?

Já:  Vánoční klasika přecííí

Monika:  Sakra, já se ptala na chlast… dělám si srandu, těším se.

Kája:  Díky za pozvání, ráda dorazím.

Já:  Paráda, moc se na Vás těším. Včera jsme už pekly cukroví.

Kája:  …teda holky, vy pečete na poslední chvíli

Milan:  A už je to tady StědroVEČERNÍ OBĚD, tak to je nářez!

...

Trošku překvapivě se mi daří sehnat i vánoční papír. Dvě poslední role se sněhulákama za pět kaček. Paráda, se vyplatí slavit ty vánoce jindy než 24.12., třebas v březnu!

                                  

14.3.2014  ZMIZELÝ BOEING 777 MALAJSIJSKÝCH AEROLINIÍ

A ona bezkonkurenční hláška Šárky:

Já:  „Holky, to je záhada, to letadlo, co? Kde ho vlastně hledat, prý měli dolet ještě tak pět hodin..."

Šárka:  „...to je jednoduchý, je potřeba hledat pět hodin letu na každou stranu od toho místa, kde jim zmizelo z radarů. No prostě se musejí líp podívat!“

12.3.2014  RUSKO x UKRAJINA A TI OSTATNÍ

Pouštět se v téhle době do horkého tématu Rusko x Ukrajina a „ti ostatní“ je asi pěkná hloupost, ale alespoň okrajově a ve stručnosti prostě musím. Že Ruskému prezidentovi zachutnala moc více, než je zdrávo je naprosto neoddiskutovatelné. Že můj postoj k celé situaci je více než sobecký je neoddiskutovatelné jakbysmet.

Krymský poloostrov, kdysi vojenská základna a odpočinkové letovisko nejen ruských carů patřil od roku 1783 k Rusku a to až do doby, než jej Nikita Chruščov v roce 1954 daroval Ukrajině. Nyní jej obývá více jak 58% Rusů, 24% Ukrajinců a 12% Tatarů.

S postojem Ruska nesouhlasím (jednou se něco někomu dalo, tak by se to nemělo brát zpátky), ale i přes to všechno bych to viděla tak, že než aby začala otevřená válka mezi Ruskem, ke kterému by se předpokládám přidala i gigantická a jistě slušně nazbrojená Čína a „zbytkem světa“ tak bych to viděla na poklidné navrácení Krymu k Rusku. Že by Krym v tuto chvíli zůstal Ukrajině a to jen díky popovídání si papalášů u stolů, tak v to opravdu nevěřím.

A úplně největší radost by mi naši politici udělali tím, kdyby si přestali honit trika a zkusili alespoň chvíli nelézt zase jen někomu do zadku...

10.3.2014  JAK MI MÉHO BÍLÉHO OVČÁKA MÁLEM ZABILA LABUŤ... NESTÍHAL FOTOGRAF ANI LARA :-)

                       

7.3.2014  JAK JSEM ZAČALA ZASE VIDĚT

Zataženo, mrholí, fouká vítr…

Vypadám v těch tmavých slunečních brýlích jako hodně veliký blázen? Ptám se svým skvělých přátel.

JO!  zní odpověď.

Tak dík, mám vás taky ráda.

Před odletem volám na oční kliniku Gemini. Vlastně ani nevím proč tam volám, když objednávat se v plánu vůbec nemám. Zajímá mě jen tak ze zvědavosti akce, kterou tam mají k desetiletému výročí kliniky. Rozhovor končí sestra slovy, tak jste objednaná na 27.2.14 na třetí hodinu.

Tři měsíce utečou jako voda a já si to dvacátého sedmého na třetí hodinu šmajdám na kliniku. Prý jdu o dvě hodiny pozdě, říká sestra na recepci. Nějaká blbost, ale když to říkáte (nakonec se ukázalo, že špatně to mají oni, ne já). Následuje kolotoč vyšetření se závěrečným popovídáním si s paní doktorkou, která mi nastiňuje všechny možné pooperační komplikace. Kruhy ve tmě kolem světel vidět asi nechci… a trénovat thaibox bych taky rána dřív jak za rok. Asi na to dlabu, honí se mi celou dobu v hlavě. Nakonec ale kývu, když už jsem sem došla a věnovala tomu celý odpoledne… tak tedy jo, kde je sál?

Rozkapání a lokálním anestetikem znecitlivení očí a na sále si mě přebírá doktor, má příjemný hlas, ostře ho už nevidím. Prý děláte box, povídá. No jo, trošku. Máme po laserových zákrocích pár kickboxerů a boxerů, uklidňuje mě. Jak mě před chvílí vyděsila jeho kolegyně si nechávám pro sebe. Dejte tomu určitě ten měsíc. Kolik toho dostáváte do hlavy? Mám v rozvěráku oko, asi nemám chuť si povídat. Tak se aspoň budete lépe krýt, aby jste nedostala do oka. Fajn, honí se mi v hlavě… kdyby to bylo tak snadný, tak bych nejraději do tý hlavy nedostávala vůbec. Laser pálí mojí rohovku, pěkně to smrdí. Namlouvám si, že to necítím. Za chvíli je hotovo, podávám si ruku s „příjemným hlasem“ a s díky si to šinu pryč. Ostře nevidím, ale na recepci dojdu sama, ne jako ta slečna přede mnou, co se jim tam psychicky už po několikáté zhroutila. Měla jste štěstí, povídá sestřička. Jak to myslíte, odvětím. Operoval Vás sám pan primář, pacienti na něj čekají půl roku až rok, než se k němu dostanou. No prima „příjemný hlas“ je navíc profík. Mám radost, přeci jen jsou to oči, moje oči.

Pana „příjemný hlas“ ten den ráno sleduji v televizi. Provedl unikátní operaci při které jako první v ČR úspěšně implantoval umělou rohovku pacientce, která díky tomu poprvé po šestnácti letech znovu uviděla. Nenapadlo mě, že se mu za pár hodin dostanu pod ruce. Smekám před panem primářem MUDr.Stodůlkou a jsem opravdu ráda, že už si nebudu plést srnky se zajíci, krávy s koňmi, lidi se stromy… je to úžasný pocit.

5.3.2014  JEŠTĚ SE ZAMRZLÝM MOZKEM ASIATŮ

Já:  „Majdo a co taťka jak ten se má, dlouho jsem ho neviděla“.

Majda:  „Lívo, to bude asi tím, že jsi tu tři měsíce nebyla… /smích/“

TOPlist