18.1.2016  MČR V THAIBOXE

Jedna včerejší pozápasová... tu krev soupeře sem si bohužel moc šikovně utřela do tý nový bílý mikiny... Ano, "jinej stav" s sebou přináší i jistou dávku debility! :-) Veliké díky Jarouškovi za fotky!

  

  

  

 

6.1.2015  SEM JÁ TO ALE MRCHA

Automechanik, který nám před vánoci servisoval auto se mě dneska celý roztěkaný ptá: "vy čekáte miminko?"


Já: "miminko? eh kdepak, já mám jen bohužel strašně ráda cukroví"


Zrudnul a málem to s ním seklo "nezlobte se...omlouvám se...já to nemyslel..."


Směju se a povídám mu, že jo, že už ho ale čekám osm měsíců.
Jak jemu se chudákovi ulevilo... (jen je to tak strašně hodný pán, že sem se až zastyděla, takhle blbě si z něj vystřelit... tfuj)

24.12.2015  PÉEFKA 2016 :-)

                      

17.12.2015  ŽE BY NA MĚ PADALA LEHKÁ NOSTALGIE ...:-)

„Fandooo, máš to už děsně dlouhý, musíme najít holiče“. Asi po měsíci a půl na cestě zrovna kotvíme v indonéské Yogyakartě…


Potkat lazebníka není nic složitýho, zrovna nám jeden stojí v cestě. Má na pilno a tak se dáváme do čekání. Fanda chce několikrát odejít, že to má vlastně dobrý, ale já to nevzdávám a urputně trvám na svým. Koukni jak je šikovnej (zpětně nechápu, jak jsem něco takovýho mohla vůbec vypustit z pusy:-)). Nakonec na nás přichází řada. Týpek si bere hřeben a ...ruční strojek, bez elektriky samozřejmě. Strojek je tupej, takže vlasy spíš trhá než že by je stříhal, ale co už, přeci neodejdeme s půlkou voškubaný hlavy a tak Fanda dál tiše trpí. Na konci vytahuje novou, čistou žiletku a doholuje krk. Ta původní, už asi stokrát použitá vypadá dost unaveně, takže asi VIP klientela:-). Platíme pár kaček, asi patnáct a s díky mizíme pryč.


V souvislosti s tím mě napadá i zamyšlení nad tím, jak tam vlastně žijí oni a jak tu žijeme my. My si stavíme co nejvyšší zdi, abychom měli soukromí, jsme rádi, že za sebou večer zavřeme dveře svých bytů a že nám nikdo neleze do soukromí, málo kdo už spolu umí mluvit, doba počítačová si bere svou daň v podobě obtloustlých dětí hrajících hry na svých tabletech a drahých telefonech. Bohužel velký města si tu nemalou daň vybírají i tam, jen zdaleka ne v tak obrovské míře jako u nás…

 

3.12.2015  MAČETA, SUVENÝR Z CEST, KTERÝ MÁ SMYSL

Mačetu, jak jinak než ručně dělanou s vytesaným podpisem, kupujeme na ulici za pár babek od staříka v Jogyakartě, snad nejsympatičtějším městě Indonésie. Staříkovi je třebas šedesát, ale možná taky sto šedesát, těžko říct. Mačeta s námi jede vlakem se zastávkami až do Jakarty, odkud přelítá přes malajský Kuala Lumpur do Kambodžského Phnom Phenu, odkud s námi pokračuje busem přes celou Kambodžu až do Thajska, odkud z Bangkoku odlétá přes Moskvu do Prahy.

Není nad to, dovést si něco, co se jen tak neválí ve skříni nebo na poličce, ale co má doma nějaký to uplatnění. Nesekáme s ní hlavy (zatím), ale na porcování krávy se hodí náramně. Kdyby to ten „náš“ stařík viděl, měl by z nás (a ze svojí mačety, ostrý jako břitva) určitě radost… :-)

                                                               

27.11.2015  BORDEL JE ZKÁTKA ÚPLNĚ VE VŠEM

Můj Motyčka (Fandy Konvička) zírající na monitor povídá:  "pohlaví víte? abych něco nepropálil..."

Já:  "jo víme, prej kluk"

ticho...

Motyčka: "kluk? a to vám řekl kdo?"

Já:  "no vy i kolega Kvapil"

ticho...

Motyčka:  "hmm no teď mi to teda tak nepřipadá... ale když to říkal Kvapil... ten se nikdy neplete..."

A dodal:  „…i když příroda je mocná čarodějka

Ty voe já mu dám mocnou čarodějku, víc studovat kdysi měl cheeky

24.11.2015  ZASE JSEM PO DLOUHÝ DOBĚ NĚKAM VYRAZILA MĚSTSKOU HROMADNOU

Po dlouhý době sem zase někam vyrazila městskou hromadnou. MHD má svoji jedinečnou a neodmyslitelnou atmosféru, nikdy nevíš na koho tam narazíš... V metru mě proškoluje iniciativní důchodce, že mám tu těhotnou paní (myslel tu velrybu stojící kus ode mě) pustit sednout. Nu co už s nima oběma, pouštím jí sednout. Ona je spokojená, dědeček je ukojen… A jen co se vyhrabu z metra, tak mě na Míráku pod schody oslovuje paní s kočárkem, jestli bych jí nemohla pomoc. „Ráda bych, ale sama sem v sedmým měsíci, nezlobte se“. Paní ze sebe vytlačuje úsměv a lehce jízlivě odvětuje: „no že to na vás není vidět“  …a něco si asi myslí o líný krávě.

Sem netáhlo, který nechce v MHD pouštět sednout chudáky těhotný! No nic, auto je taky dopravní prostředek :-)

23.11.2015  KDYŽ RYCHLEJC MLUVÍM NEZ MYSLÍM

Volá mi Fandy táta:
Táta:  "ahoj, jak se máš?"
Já:  "dobrý, sem doma"
Táta:  "co mamka?"
  "v pohodě"...
Táta:  "co Vilda?"
Já:  "dobrej, kope"
Táta:  "a co Fanda?"
Já:  "je v nemocnici a pak na hřbitově"

...na druhý straně sluchátka ticho
"jo promiň, je v práci, točej..."  laugh

 

18.11.2015  A ZASE TA VÍRA

Pěkně se to začíná rozdmýchávat. Lidi se rozdělují na „pro muslimské“ a na „proti muslimské“. Může za to samozřejmě nynější, velice vyhrocená situace a to nejen v Paříži. Já stojím někde uprostřed. Nemám zásadní problém s žádnou vírou (výhrady bych měla), byť právě víra muslimů je pro mě vírou tou nejméně pochopitelnou. Nicméně mám veliký problém s jakoukoliv ortodoxní a radikální vírou.

Asi jen úplní omezenci, kteří nikdy nevytáhly paty za hranice Evropy mohou sdílet názor ve stylu, pozabíjíme všechny muslimy světa. Samo náboženství totiž nevytváří konflikt, ten konflikt vytváří ony zrůdy, které si to či ono náboženství vykládají dle svých potřeb. Ano, jsem pro vyhlazení radikálních muslimů, kteří páchají tyhle ohavnosti a to opravdu po celém světě. Těch je však v tom celkovém počtu jen malý zlomek. Každopádně jsem pro to, aby jakákoliv víra, která není v dané zemi majoritní byla „potlačena“ ve smyslu, pokud chce žít křesťan v muslimské zemi, musí respektovat víru muslimů a naopak. Pokud chtějí muslimové žít v ne muslimských zemi, za což považuji i všechny země Evropy a mnoho dalších po celém světě, musí zcela respektovat naše zákony a pravidla, jinak tu nemají co dělat. Ve svých zemích ať se ženy zahalí do černého od hlavy až k patě, je to jejich volba a na nás jen je, jestli tyto země chceme či nechceme navštívit.

Byla jsem několikrát v zemích na asijském kontinentu, kde největší podíl má právě muslimské náboženství a nebyl s těmi lidmi nejmenší problém ba naopak. Například taková Malajsie či Indonésie má opravdu co nabídnout, přesto, že tam ženy chodí zahalené v šátcích. Indonésie je zase státem s největším počtem muslimů na světě (víru vyznává 90% z celkového počtu asi 250 mil.obyvatel). Zároveň je však i státem sekulárním, takže například z arabských zemí známé právo „šaría“ zde kromě autonomní provincie na Sumatře v Banda Aceh oficiálně nehraje roli… Do arabských zemí se ale například právě z důvody víry nechystám, nemám potřebu a ani chuť se přizpůsobovat a tak by to mělo být i naopak. Nechcete nás respektovat, nelezte sem!

Těch pár řádků je snad jen k zamyšlení pro některé, teď totálně médii zfanatizované…

                 

3.10.2015  JAK ŽE JE TO S TĚMA PTÁKAMA

Mirečka:  „počkej, jak se jmenujou ti co mají ptáky?“

Já:  „to myslíš jako chlapy?“

Mirečka:  „si blbá, nee myslím ornitology!“

 

27.10.2015  NO A STÍMHLE MATERIÁLEM MY TADY ŽIJEME

Dobrý den, nevíte prosím vás náhodou, kde najdu "mol"?
Chlápek se zamyslí a nesměle odvětí: "ve skříni!?"

Odchytávám dalšího chlapíka... "dobrej, nevíte prosím vás, kde..."
"To myslíte tu benzínku???"

Ty voe nehledala sem ani moly ve skříni ani žádnou podivnou benzínku, hledala sem ten zatracenej internetovej krám MALL!

 

23.10.2015  V NÁRODNÍM DIVADLE...

"mami, musíš zmáčknout tenhle čudlík, když chceš fotit..."
...když to asi ani po třetí neklaplo:
"mami, to snad už i ta Lara by se naučila co má mačkat"
Mamka: "...takže chceš říct, že sem blbější než ten pes!?" (a něco jako drzá tam samozřejmě padlo :-))

                                                            

20.10.2015  SVĚT SPĚJE DO KYTEK

Měl by se zavést zákon o „férovém odcházení ze vztahů“.

Je-li muž či žena natolik nespokojený/nespokojená ve vztahu měl/měla by vztah opustit ještě před tím, než si začne něco s jiným mužem/ženou díky který/kterýmu následně opouští stávající vztah/manželství/děti.

To by zároveň mělo platit i pro svobodné muže/ženy. Pokud je muž/žena ve vztahu či manželství měly by to to respektovat i ostatní muži/ženy.

Vyřešit si minulost a následně jít dál. Bylo by míň bolesti, rodilo by se míň levobočků a celkově by byl ten svět zkrátka férovější…

Já vím, utopie... sad

30.9.2015  :-)

Já:  „Laro, vypadni na místo!“ (pes zkroušeně odchází)

Fanda se nakloní k mýmu břichu a povídá „ták slyšíš to Stellinko a tohle už tě čeká celý život! …já se tomu aspoň dvacet let úspěšně vyhybal

(Stellinka to byla do doby, než nám doktor oznámil, že to bude kluk:-))

                                       

18.9.2015  MOJE TĚHOTENSTVÍ - DÍL II.

A jelikož jsem už skoro v půlce a jelikož mi pár lidí s dost vážnou tváří řeklo (sou moc hodní, chtějí mi polichotit - ty obří prsa a mega zadek musí vidět i slepý), že jsou víc těhotnější než já (to jakože kde mám v břiše to dítě), znejistěla sem a jala se konat…

Je středa odpoledne a já po práci vyrážím na veterinu. Lara mi dělá společnost, jde se očkovat. Sono u mýho Motyčky sem viděla jen jedno a to před dvěma měsíci a na další sem objednaná až za tři týdny. Nejsem moc čekací typ. Navíc by se nám dost ze zvědavosti i líbilo vědět, jestli to je pan klon a nebo slečna klonová.

No a tak hledáme fuňu a nebo pinďu . Nacházíme hlavičku, nožičky, ručičky... Klon nejdřív spí, ale ten studený gel a šťouchání ho nutí k aktivitě. O stěnu se nohama odráží a pokouší se o kotoul, rozhazuje rukama a vystrkuje na nás zadek. Po chvíli ho fakt už dost ser**e.

Já: „…a víš vůbec jak se pozná, jestli to je holka nebo kluk?“
Veterinářka: „nevím, ale mluvila jsem se sestřičkou a ta říkala, že to viděla u svýho doktora, když jí dělal sono… holky to mají takový masitý„
Já: „cože, masitý!? proboha“

S díky opouštím veterinární kliniku. Fuňu ani pindíka sme nenašly, ale dost mě uklidnilo, že tam ten prcek opravdu je.
Fandovi do práce posílám fotku.

Fanda: „jeeee, všem to ukazuju! Málem sem zmlátil dva lidi, říkali, že má velkou hlavu po mě“ :-) :-) :-)
Já: „:-) ...vetka ho děsně štvala, jak do něj pořád šťouchala“
Fanda: „to je kluk, má pindíka“
Já: „Fanoušku, na tý fotce je ale vidět jenom hlava a ruce…“
Fanda: „neee, já tam vidím i pindíka…“
Já: „no tak jooo...“

(Podle veterinářky to bude holka. No tak uvidíme, jestli se na tom samém shodne i ten lidský doktor. Stejně to je ve finále ale úplně jedno, fuňa nebo pindík :-))

                                 

4.9.2015  TAKŽE ASI TAK... :-)

ČERVEN:
Fanda: „Můžeš si prosím tě konečně už koupit ten test?“
Já: „Joo koupím, jen se bojím, že mi spíš něco je…“
Fanda: „Tak to ti určitě něco je, seš těhotná…“


ČERVENEC:
Já: „Hele já si dneska koupím ještě jeden test, je to divný, mě vůbec nepřijde, že bych měla být těhotná..“
Fanda: „Kup, když ti sou dva málo…“


PO DVOU ČÁRKÁCH:
Fanda: „Lívinko, mohla by jsi se konečně už objednat k tomu Konvičkovi?“
Já: „…jmenuje se Motyčka“
Fanda: „…tak se k němu, prosím, už konečně objednej!“

…pak „TO“ bylo potřeba oznámit rodině. Máma-tchýně si zapaluje druhou cigaretu k tý už první rozkouřený, pan otec-tchán se chytá za srdce… po pár minutách vypadají, že mají radost (co jim taky zbývá :-)).
…zatím mi vůbec nepřijde, že jsem jakože „v tom“ a kdyby doktor nevypadal tak přesvědčivě, že „TO“ nevidí poprvý, myslela bych si, že kecá. Prej: „kdyby jste se nekoukala na mě, ale na ten monitor, tak možná i něco uvidíte“. Asi si o mě myslí, že sem tatar nakřížený s mongolem, ale s tím se už nějak poperu. Taky mu nevyčítám, že mluví dost zvláštním jazykem a v 98,9 % nemám nejmenší tušení vo čem to tam vlastně vypráví.
Každopádně za všechno (do slova a do písmene) může Fanda! „Dokud mám ještě energii a pevný nervy …a ty nemáš na co čekat“. Pche, co mi to povídá sem si nejdřív v duchu říkala, ale čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc jsem se nad jeho větou zamýšlela. Děkuji mu za to, já bych se nedokopala asi nikdy a pravdou je, že jednou to nádobí někdo za nás mejt bude muset:-).
Takže… samozřejmě, že nevíme nikdy nikdo, co nám život přinese nebo co nám zase odnese, ale v tuhle chvílí to je zkrátka tak, že v sobě nosím malýho klona nebo malou klonovou klanu Petříků...
A srandu si opravdu nedělám ani se nejedná o scifi film s názvem „Livie je těhotná“, ale je to opravdu tak. Pár lidem sem to zapomněla říct a to jsem je viděla nebo slyšela nedávno... Tak pardóóón, ale já na ten svůj „jinej stav“ fakt dost často zapomínám!

 

20.5.2015  ŠEŘÍK BY MOHL KVÉST ZKRÁTKA POŘÁD!

                

30.4.2015  SKORO V LÉTĚ ZAČÍNÁ MISTROVSTVÍ SVĚTA V ZIMNÍM SPORTU… KOHO BY TO NAPADLO!

Nakráčím si to do Datartu, tam prodavači v dresech…

Já: ale copak, my snad něco hrajeme…?“

Prodavač:  „…začíná mistrovství světa“

:  „hmm a v čempak, ve fotbale..?“

Prodavač:  „ne! v HO-KE-JI“

No aby si se NE-PO-SRAL!

22.4.2015  KAMARÁDKA LUCIE MÁ KRÁLÍKA, KRÁLÍK SE JMENUJE FANDA

Lucie: Fanda umřel...“

Já: ježíš, chudák… co se stalo, už byl starej nebo co?“

Lucie:  „ále mámě upadl ve dřezu na hlavu a asi se nějak blbě bouchnul…“

Já: jak jako upadl na hlavu?“

Lucie:  „hm, nooo… chvíli ještě žil, ale pak jsme ho našli břichem nahoru..“

Tak teď už mi to začínalo být krajně podezřelý, jaký že upadl ve dřezu, jaký břichem nahoru…

Já:  „počkej, mluvíme obě o tom vašem králíkovi

Lucie:  „Lívo neee, já mluvím o Fandovi, o tý naší bojový rybičce…“

Já: víš ty co, jděte do pr…e, že máte králíka Fandu jsem už strávila, ale že jste měli i Fandu rybu, tak to už je vážně trochu moc

10.4.2015  KDYŽ HOLKY UŽ NEJSOU HOLKAMA A KLUCI NEJSOU KLUKAMA

Holky a kluci, když jim je 10:

Lomcuje s nimi puberta, ale když už nic jinýho, dá se na ně alespoň koukat

Holky, když jim je 13:

Jsou zmalovaný jako omalovánky, povídají si přes fejsbuk, mají našpulený huby při selfíčkách, s cigaretou v ruce si myslí, že jim je osmnáct

Kluci, když jim je 13:

Gelujou si hlavy, čím vyšší přehazovačka tím je to lepší

Holky, když jim je 16:

Jsou zmalovaný, huby na selfíčka špulej ještě víc, bez fejsbuku si svůj život nedokážou představit a k tomu všemu mají velký prdele

Kluci, když jim je 16:

Gelujou si hlavy, nemají žádný zadek ani ramena, čím upnutější džíny tím sou víc in, zrcadlo je jejich největší kamarád

Holky, když jim je 18:

Jsou zmalovaný, mají umělý řasy, umělý nehty, jedna polovina má prdele stejný jako v šestnácti, druhá polovina si s anorexií a bulimií myslí, že je tlustá

Kluci, když jim je 18:

První polovina začne sportovat, takže za čas nevypadá jako úplná buznička, druhá polovina vypadá jako buznička i ty roky následující

Po nástupu do zaměstnání nebo na vysoký školy je dost vysoká šance, že se to buď urovná do normálu a nebo taky ne laugh

2.4.2015  ZIMNÍ PNEU SE HODÍ NEJEN V ZIMĚ

Zákon o silničním provozu 361/2000 Sb k tomu praví:
§ 40a Provoz vozidel v zimním období:
Zimní pneumatiky jsou povinné v období od 1. listopadu do 31. března...

Toš kdo přezul podle zákona, má teď asi chvílema kluzko. Z toho tedy plyne: hlavně se nepřetrhnout, nespěchat... všechno má svůj čas a prostor :-)

1.4.2015  JEDNA VTIPNÁ APRÍLOVÁ KVĚTENA

Když se tuhle nedávno zjevil u mě v kanceláři František, František s květenou v ruce, pomyslela jsem si „co to proboha nese za odpornou kytku??? …to snad nemyslí úplně vážně!?“

Záhy jsem však vyhodnotila, že vlastně jakákoliv květina, kterou žena od muže dostane je krásná, stačí přeci, že si na ní, jistě s láskou vzpomněl… tudíž sebeodpornější kytka (třeba jako právě ta, co Fanda právě držel v ruce) je vlastně nádherná.

Nesměl by to však (když už jsem strávila ten prvotní šok z tý ohavný, okoralý kytky) během následný vteřiny zazdít slovy: „Lívo, tohle vypadlo někomu z okna, málem mě na hlavu, tak jsem to aspoň donesl, když už mě to málem zabilo...“

Já toho kluka prostě zbožňuju wink

                             

31.3.2015  AKTUÁLNĚ MÉDII DOST PROPÍRANÉ TÉMA, HANA A ANTÓNIE

Na svobodě jsou děvčata, Hana a Antonie, která se před dvěma lety vydala pozemní cestou do Indie. Upřímně, nevěřila jsem, že žijí… Po zmizení a nyní, po jejich návratu se strhly dohady o tom, zda-li situaci podcenily či nikoliv. Dva tábory ve kterém každý vidí situaci zcela odlišně. Jeden tábor je na straně děvčat, že situaci nepodcenily a zkrátka jen byly ve špatný čas na špatném místě. Druhý tábor jejich údajně nedospělé chování zcela odsuzuje. Já stojím někde uprostřed. Spíše ale k tomu mám své osobní důvody, než důvody, které by byly postavené na nějakém pevném základu (situaci tam opravdu neznám). Nejsou mi zkrátka blízké ony „ortodoxní muslimské země“. Pokud by však člověk měl dát na všechna ta varování, nevyjel by ani za hranice Český Republiky. Ovšem tam, kde patriarchát vládne zemí, kde rovnoprávnost ženy je jen zvrácenou utopii… já zkrátka prostě nevím. Na pozemní cestu do Indie přes země jako je Turecko, Irán, Pákistán bych se zřejmě právě z tohoto důvodu nevydala.

Když jsem před nějakou dobrou odjížděla do Indie s kamarádkami, moji blízcí měli strach. Tři blondýny samy v Indii… Dyť se tam zabíjí a znásilňuje, slýchávala jsem. Okolní země Asijského kontinentu mám projeté poměrně dost, ale i přes to všechno jsem zrovna tam do TÝ Indie odlítala lehce ovlivněna médii. Jisté obavy tam tedy byly. Nabízejí se otázky. Bylo to bezpečné? Bylo to rozumné? Po měsíční cestě Indii teď mohu říci, že z mého pohledu to bylo minimálně zcela odlišné, než jsem tehdy ovlivněna médii čekala. Cesta vlakem z Dillí do Bombaje měla svojí atmosféru to každopádně ano. Muži se na nás chodili koukat jako do vitríny. Paradox na tom celém však byl, že jsem se tam cítila bezpečně. Chlapi své ženy hladili, mazlili se se svými dětmi, které jim spaly v náručí… tohle v médiích přeci nebylo.

Přesto všechno jsme naší pětadvaceti hodinovou cestu (s následnou třiceti hodinou cestou dál na jih) nepodceňovaly. Nestalo se, že by jsme spaly všechny tři na ráz, věci jsme měli přikurtovaný k postelím, ve spacáku na našich tělech jsme měly doklady.

A čím více se člověk cítí bezpečně, tím více ztrácí pud sebezáchovy, přestane předvídat, je méně obezřetný. Na to asi pamatovat vždy a všude. Ke konci naší cesty byla akorát v Dillí znásilněna Švédka. Švédka, která měla druhý den odlétat domů. Cítila se už příliš bezpečně, že se jí to stalo osudným nebo jen prostě měla  smůlu? A tak nějak to možná bylo i s Hanou a Antonii. Cítily se už dost bezpečně a nebo zkrátka opravdu jen byly ve špatný čas na špatném místě…? Každopádně jim a jejím rodinám přeju, že se vrátily domů… zestárly o více než dva roky, zažily si svoje, teď už myslím není více třeba spekulací jak by to bylo, kdyby…

                                

30.3.2015  PŘÍPRAVA NA VELIKONOCE

Pan otec (táta Františka) při pletení pomlázky:  „ještě, že nemáme holčičku, bych jí neuměl zaplést ani copánky…“

Já:  „no, tak asi proto máš dva kluky…“

Pan otec akorát prohlížející si Fandy pomlázku:  „to jo, ale i tam je vidět, že jsem udělal několik chyb…“ 

Já:  "no, ale jen trošku, dyť se mu to docela i povedlo :-)))))))"

                            

27.3.2015  ŽE BY BOŽÍ MLEJNY… wink

Moje naštípnutý žebro a jeho pokračování…

V gymu potkávám kluka, který mě před dvěma týdny poslal k zemi… jde z tréninku dřív, drží si bok, copak, povídám mu, snad ne žebra?

jooo, žebra, dostal jsem koleno, nemůžu se ani nadechnout…“

Já:  „Můžu ti dát svůj Nimesil a popřát ti krásnou, probdělou noc!"

19.3.2015  VTIPNÝ ČESKÝ KOLORIT NA NAŠICH POLIKLINIKÁCH

Sestřička:  „pane doktore, vám co nepřipravím, tak nemáte…“

Doktor, prošedivělý šedesátník, rezignovaně zabručí cosi jako:  „to víte, sestři…“

Sestřička pokračuje:  „to je jako doma, ti chlapi! včera přišel manžel domů se slovy, já jsem nic nejedl… no, tak mu na to povídám: já taky ne, lednici víš kde máme

hlavně, že ví, kde má hledat pivo!!

16.3.2015  LIGA THAIBOXU ODLEHČENĚ

Fanda ve frontě na vážení... přichází Lucie: „Fandooo, nesu ti švihadlo, tvýho věrnýho kámoše…“

Fanda:  „hele vy dvě drbny, nechcete jít někam jinam…“

My:  „tos uhodl, to teda nechceme!“

 

Moderátor:  „doufám, že se vám tenhle zápas líbil…“

Marcelka:  „líbil, ale neslyším na pravý ucho…“ (no bóže, sem trošku fandila)

 

Fanda:  „a proč ses rozhodl být vegetarián, jako kvůli zvířatům...?"

Michal:  „jo, to taky…“

Fanda (masožravec, všežravec):  „počkej a to si jako nedáš ani párek...???“

 

Petr při lapování Sylvinky:  „nebuď u toho taková prkenná, uvolni se…“

Manžel Pepa:  „a tohle já jí říkám pořád… v posteli

 

Marcelka:  "vyfoť nás, jak nám to pěkně sluší..."

Fanda:  "jasný, vyfoť nás ještě než dostanu do huby...:-)"

  

13.3.2015  NÁŠ PES MÁ DALŠÍ CHŮVU

Oboustrannou výpomoc jsme zajistili Laře a naší kamarádce Petře. Lara i Petra potřebují společnosti a tak se hlídají navzájem. Ráno mi přichází sms (píše Petra, ne Lara):

Petra:  „ahoj Livie, řekni mně, je toto možné…??? Jdu s Larou na procházku do aleje (je zima!!!) a na zádech mi přistane obrovský Ara papoušek a prokousne mi ucho??!! Vždyť ani nemůžu jít k doktorovi, protože by si myslel, že jsem blázen…“

Já:  „Ne Ne! To kecáš!“

Petra:  Přísahám! Nějakej debil tam venčí papouška! Tvrdil mi, že tohle ještě NIKDY neudělal…  Za chvilku ukázal na moje náušnice a řekl: on chtěl tohle!

No nic, každopádně papoušek ne papoušek, Lara si na pohodlí u chůvy rozhodně nestěžuje :-)

                                                                      

TOPlist