DVŮR BORČICE
Tuhle jsme byly s Verčou na více jak tříhodinové vyjížďce a jelikož času bylo spousty, daly jsme se do vzpomínání. Došlo až na Borčice, kam jsme nezávisle na sobě jezdily na koňské tábory. Vzpomínek bylo opravdu mnoho a čas nám rychle utíkal. Mohlo nám být okolo 10-13 let. Tehdy se ještě bydlelo v hotelu ve Skokovech, pokud si dobře pamatuji. Z linkového autobusu z Prahy, kde nás rodiče naložili jsme vystoupili v Turnově, kde si nás vyzvedával pan a paní Lyerovi a autem nás dovezli do Skokov, kde jsme se ubytovali. Ke koním jsme docházeli pěšky dvakrát denně. Do Borčic jsem jezdila pravidelně čtyři roky, Verča tam byla dvakrát.
Líbilo se nám tam moc. Byly to vlastně takové naše koňské začátky. Každé malé posunutí v před pro nás naivně znamenalo, jak dobře nám to ježdění už jde. Ale byly jsme děti a tohle všechno byly pouze jen dětské představy. Naučily jsme se základy, ale o nějakém velkém ježdění nemohla být ani řeč. Koně byli spolehliví a na ty krásné vyjížďky v okolí Českého ráje se prostě zapomenout nedá. Vzpomínaly jsme na písčité lesní cesty, kde se klusalo, cválalo a my si to jako děti opravdu užívaly. Prachovské skály a jejich okolí je zkrátka překrásné. Dalo se dojet, pokud se nepletu i na zříceninu Trosky – hrad Kost. Teď si matně vzpomínám, že Bára si tehdy při jedné z vyjížděk na Kost ošklivě zlomila nohu. Bára? Bára a Káča, dvě malé blonďaté sestry, které si z Borčic pamatuji. Bydlely nedaleko a u koní byly snad pořád:-). Pak si ještě matně vzpomínám na Veroniku a samozřejmě, že na syna manželů Lyerových Dana. Poslední můj tábor tam byl tuším v roce 1994, kdy to byl první rok, kdy se nebydlelo ve Skokovech, ale ve stanech na louce za statkem a jídlo se sem dováželo ve várnicích z nedaleké jídelny. Od té doby jsem se tam byla asi dvakrát jen na otočku podívat. Jednou tam stál plemenný hřebec Dietward–7 a po druhé hřebec Grantast. Ale i tohle už je hoodně moc let zpátky…
Asi jako každý, tak i já jsem tam měla svého koňského oblíbence. Byla jím klisna Planeta. Jinak hodně koní na které jsme si s Verčou vzpomněly a daly do kupy jejich jména, začínali od písmene P. Otec těchto klisen byl 122 Przedswit X-83.
Planeta, nar. 15.6.1983
Paleta, nar. 15.4.1984
Paseka, nar.25.6.1984
Pamela, nar. 25.5.1985
Perla, nar. 7.6.1986
Polana, nar. 15.5.1986
Z mladších koní a tehdy hříbat pamatujeme:
Bianka, nar. 1988 (m:Artemis, o: Biskaj Liberecký)
Balanc, nar.1988 (m: Britka, o: Biskaj Liberecký)
Bohemie, nar. 1988 (m:Polná, o: Biskaj Liberecký)
Barcelona, nar.1992 (m: Paseka, o:Biskaj Liberecký)
Fin, nar. 1994 (m: Bianka, o: 103 Furioso XLVIII-31)
Bayo
Bohouš
Quinta, nar. 1993 (m: Paseka, o: Quoniam II-183)
Quiris, nar. 1993 (m: Pamela, o: Quaniam II-183)
Queen, nar. 1994 (m: Aréna, o: Quoniam II-201)
Koní bylo jistě víc, ale hlava je děravá a mozek stárne:-). Na co se ale ještě nedá zapomenout je Vietnamské prase s názvem Zásuvka, které tam léta naprosto anarchisticky pobíhala a žrala na co přišla. Zásuvka zemřela myslím jak jinak než na přežrání:-).
Tak tohle je malé zavzpomínání na naše dětská léta na koňském táboře v Borčicích. Škoda jen, že už to je tak dávno, bylo to tam opravdu moc fajn. Všechny fotografie jsou nascenované, proto ta "kvalita"a všechny jsou z roku 1992.
Queen křtiny
Queen křtiny, Quiris
Bayo a Bohouš, Pamala a já
Perla a Paleta, Planeta
Polná, Quiris a Queen
Pamela a Quiris, klisny na jízdárně
