Jak to celé začalo? …začalo to na zelené louce, pronájmem skoro < xml:namespace prefix = st1 />5 hektarů luk. Luk nacházejících se nedaleko Velkých Popovic, luk vzdálených 25 kilometrů z centra Prahy. Koně mají k dispozici naprosto skvěle situovanou pastvinu, kde nechybí kopečky, kvalitní pastva ani stín. Okolní terény jsou samé louky, lesy, kopce a pár minut od pastviny se nachází rybník, kam chodíme koně plavit.

 

Na začátku bych ráda poděkovala Petrovi, bez kterého bychom celou tu peripetii asi jen těžko dotáhli do tak zdárného konce, do kterého jsme to dotáhli.

 

 

 

Původní ohrady vzhledem ke stáří a jejich již poměrně hodně unavenému stavu, bylo třeba vyměnit. Tří soboty jsme věnovali jejich odstranění a zařizování dalších nezbytných záležitostí s nimi spojených. Zde patří veliké díky našemu kamarádovi Jardovi. Koně se v tu dobu stále nacházeli na zimní pastvině na Karlovarsku.

 

 

V polovině dubna nastal den D. Dovezlo se již objednané dřevo, dovezli jsme předem nakoupený ohradníkový drát, provázek, izolátory, zavírání a asi tunu hřebíků. Sešli jsme se v osm hodin ráno. Rafi, Jarda, Eliška, Petr a já. Zde patří veliké díky všem zúčastněným. Z dnešního pohledu mi přijde až nemožné, že jsme postavili ohrady za jeden den. Skončili jsme až za tmy, ale stálo to za to. Všude je čisto, ohrady září novotou. Ošklivě bílé, věčně pozohýbané plastové tyčky a prověšená bílá páska už nehyzdí louky.

 

  

 

 

 

  

 

Povolení: A jelikož se louka nachází v nezastavěné oblasti Velkopopovicko, bylo potřeba řešit venkovní boxy pro koně. Ne, že by jim 5 hektarů nestačilo, to opravdu ne, ale přeci jenom není od věci mít kam koně, v případě ošetření veterinářem nebo v případě zranění zvířete, zavřít.

 

Papírování bylo mnoho, často jsme měli pocit, že se chystáme budovat stáj pro sto koní spolu s bazénem a halou, ale nedalo se nic dělat, zákony jsou zákony a nám nezbývalo nic jiného než je respektovat. Stavební úřad vyžadoval: kladné vyjádření odboru Životního prostředí, kladné vyjádření obce, platné nájemní smlouvy (souhlas majitelů pozemků), nákres stavby, popis stavby, mapu z pozemkového katastru. To vše bylo potřeba k vydání územního rozhodnutí.

 

Souběžně s tím bylo potřeba řešit i samotné boxy. Ceny mobilních boxů jsou šibeniční, po poptání cen u všech výrobců mobilních boxů a stájí oslovujeme našeho kamaráda Martina. Člověka, který když řeknu, že čaruje se železem, nebudu lhát. Pouštíme se do projektu, zatím jen na papíře.

                 

                               

Rozhodujeme se pro jeden box o velikosti 5x3 m, výšce 2,5 m, který bude mít dva samostatné vchody a bude možno jej přepažit kulatinou, tudíž z něj budou moci vzniknout dva samostatné boxy o velikosti 2,5x3m, dle potřeby. Myslíme i na to, aby se v případě potřeby dal využít i jen jako přístřešek s volným přístupem. Sedlovna se projektuje maličká o velikosti 1,5x3 m.

 

  

 

V únoru je předána první záloha a Martin se pomalu pouští do práce. Nespěcháme, stále ještě se stavebním úřadem řešíme potřebné dokumenty. Boxy budou řešeny zcela mobilně. Jednotlivé části konstrukcí budou rozebíratelné, včetně dřevěné výplně, boxy nebudou pevně spojeny se zemí. Více podlaží zatím neřešíme. Martin objíždí stáje a konzultuje vychytávky venkovních boxů. Jde nám o mobilnost, pevnost, bezpečnost. To vše spojit s relativně normální cenou.

 

Martin postupně nakupuje materiál, jsme rozhodnuty pro systém zasouvání smrkových dřev pero drážky do „účkových“ konstrukcí. S Petrem nakupujeme barvy na dřevo a železo. Rozhodli jsme se pro nátěr železa, nikoliv žárově zinkovat. Na železo vybíráme barvu „Kovařská“. Nakupujeme štětce, válečky, ředidlo, rukavice a záhy se pouštím do práce. Tady patří veliké díky Irence, která mi několikrát opravdu hodně pomohla. Železo i dřevo se natírá na dva nátěry. Dřevo schne rychle, tam žádný problém není. Horší je to se železem, kde se musí čekat okolo 16 hodin, než lze nanášet druhý nátěr. 

 

  

 

   

 

  

 

Utíká jeden měsíc za druhým, stále čekáme až územní rozhodnutí nabude právní moci. Martin v hlavě zdokonaluje bezpečnost sedlovny. Sedlovna bude kromě venkovního dřeva ze vnitř ze všech stran chráněna ocelovou klecí. Dveře jsou již na světě mají tři zámky, jsou chráněny proti vypáčení. Když jí po měsíci vidím, zdá se býti opravdu dokonalým a bezpečným trezorem. I tak bude pro jistotu chráněna bezpečnostním elektronickým systémem.

 

  

 

Koncem dubna přivážíme koně ze zimních pastvin. Pavlovi děkujeme za jejich ubikaci a skvělou péči o ně.

 

S Rafčou jedeme k mojí kamarádce pro silnou baterku a solární panel, který ji časem bude dobíjet. Ohrada tluče po celém obvodu naprosto perfektně.

 

Sháníme zátěžové gumy do boxů. Ceny u prodejců jsou opět poměrně vysoké. Naštěstí se nám přes skvělého člověka, Petra přítele, daří sehnat výborné zátěžové gumy se zámky.

 

Dveře boxů jsou klasicky půlené. Spodní část má rozměr 135x140 cm a je na světě brzy, škemrám, ať se osadí dřevem, chci viděl jak to bude vypadat. Horní, mřížová část  má rozměry  80x140 cm. Mříže jsou od sebe vzdáleny po 8 cm. Nehrozí tak, že by tam kůň mohl strčit kopyto.

 

  

 

Na dřevo vybíráme barvu „týk“ a "přírodní" od firmy Soundal. Nátěry jsou řešeny tak, že vnějšek je od spodu zhruba do poloviny natírán tmavším týkem, horní část a to především kvůli světlosti barvou bezbarvou. Vypadá to opravdu výborně. Vnějšek je celý tmavý. Stejně tak jako železo i dřevo natíráme na dva nátěry.

 

  

 

Koncem května územní rozhodnutí nabývá právní moci a my můžeme začít připravovat podlaží pro boxy. Je několik variant. V úvahu nepřipadá betonování, tudíž volíme cestu štěrkového podloží s betonovými pražci po krajích. Vše kdykoliv odvozitelné a mobilní. První dohodnutý termín nám kazí počasí. Několik dní v kuse prší a mechanizace se na rozmočenou louku nedostane. Termín odkládáme na další víkend a doufáme, že počasí bude přívětivější.

 

Natřené konstrukce jsou již kompletně vyplněně dřevem a jsou připraveny k převozu. Zbývá dořešit střechu, která je již nakoupena.

 

  

 

 

 

 

 

Ráno v devět se scházíme na louce, Lukáš s mechanizací k přípravě základů a podloží, Petr s pražcema na zahradě a já s Petrem s iluzí, že máme do oběda hotovo. Omyl byl pravdou. Nejprve se bagříkem srovnává mírně svažitá louka a hlína s malou směsí štěrku se zpevňuje „žehličkou“. Pak nastalo to nejhorší, srovnat obvod štěrkovým podložím, kde bude stát kovová konstrukce na pražcích do vodováhy. Několika hodinová práce za kterou stojí Petr. Já se vrhla na podsekávání ohrad křovinořezem. V půl třetí přijíždí opět Lukáš a bobíkem se nakládají pražce, které se pokládají po obvodu a na rozhraní sedlovny a boxu, kde bude pevná stěna. Vše opět kontrolováno vodováhou. Začíná pršet a nepřestane-li bude mít na louce mechanizace problém. Doprostřed mezi betony se naváží makadam pro zpevnění, na něj pak štěrk pro zarovnání. Podlaží se ani nehne. Podlaží je z důvodu vody a tím pádem šetření konstrukcí, ale především dřeva nad úrovní povrchu. Nehrozí tak odehnívání od spodu. Nakrmíme koně a domů odjíždíme kolem osmé, mokří a úplně vyřízení. Kdyby mi před tím někdo řekl kolik práce s tím bude, neuvěřím.

  

  

  

  

O týden později. Tři dny předešlé leje a leje, ještě v pátek nakládáme za bouřky. Nezbývá nám ovšem nic jiného, než doufat, že tentokrát se meteorologové nespletou a na sobotu se opravdu vyjasní. 

Třídenní makačka začíná.  V hlavní roli :-) Martin, Petr, Livie, v sobotu nám pomáhá Jarda, Rafi a Mirka

PÁTEK: S Petrem jsme připravili díly na převoz a Martin dodělával poslední drobnosti. Na sedmou večer dorazil Lukáš s autem a začalo bezmála dvou hodinové nakládání dílů boxů, sedlovny, střechy, zátěžových gum, dveří, svářečky, brusky, kabelů atd.

  

  

SOBOTA:  Scházíme se na devátou hodinu. Díly se k sobě šroubují na připravené betonové pražce, vše jde výborně k sobě. Končíme v sedm hodin večer. Hrubá stavba je hotová.

  

  

  

  

  

   

  

  

  

NEDĚLE:  Scházíme se na půl desátou, po včerejšku jsme spálení a dost unavení. Konstrukce se kotví do betonu, pokládá se střecha, která ještě není zdaleka hotová. Montují se dveře, zatím jen na panty, bez zavírání. Jsme zakuklení v dlouhých rukávech, spálená těla bolí. Končíme v půl deváté večer. Mezi střešní krytinou a dřevem je ponecháno místo na izolaci od slunce.

  

  

  

V tuto chvíli je hotová hrubá stavba a z části střecha, která se bude v nejbližších dnech  dodělávat.  Ještě tam je móře práce a chybí přidělat z pohledu koní to nejdůležitější. Copak to je? Žlaby přeci:-).