VIETNAMSKÁ SOCIALISTICKÁ REPUBLIKA

Vietnam leží v Asii, na východě Indočínského poloostrova. Celkový počet obyvatel území o rozloze cca 331 tisíc kilometrů čtverečních je více než 80 miliónů. Oficiální název země je Vietnamská socialistická republika. Hlavním městem je Hanoj (cca 3.mil obyvatel), největším městem je pak Ho Či Minovo Město (dříve Saigon) s více než 5 miliony obyvatel. Rozloha Vietnamu je 331 040 m2. Nejvyšší horou je Phan si Pan o výšce 3 142 m.

Úředním jazykem je ve Vietnamu vietnamština. Oficiálním platidlem ve Vietnamu je vietnamský dong=100 xu.. Nejrozšířenějším náboženstvím ve Vietnamu je buddhismus, dále pak křesťanství (katolíci 7 %, evangelíci 1 %), dále taoismus, konfucianismus a islám.

• 500 let před Kristem - první čínské záznamy o obyvatelích území dnešního Vietnamu
• 200 před n.l.—začátek 10. století - území pod vládou různých čínských dynastií, častá povstání a několik pokusů o získání nezávislosti
• 939 - vítězství nad čínským vojskem u řeky Bach Dang znamená pro Vietnam počátek nezávislosti
• 11.—16. století - vrcholné období vietnamského feudalismu, rozšíření území do oblasti dnešního středního Vietnamu
• 17.—18. století - faktické rozdělení Vietnamu mezi dva vládnoucí rody, Trinh na severu a Nguyen na jihu, spojené s expanzí na jih poloostrova
• 1788 - sjednocení rozděleného Vietnamu povstáním Tay Sonů
• 1802 - nástup dynastie Nguyen na sjednoceném území Vietnamu
• 1858—1862 - postupné obsazování jihu Indočínského poloostrova francouzskými kolonizátory a zřízení koloniálního útvaru Kočinčína
• 1883—1884 - francouzsko-vietnamská válka končí obsazením středu a severu země francouzskými kolonizátory
• 1887 - zřízení Francouzské Indočíny jako koloniálního státu sjednocujícího Francouzi dobytá území poloostrova (dnešního Vietnamu, Kambodži a Laosu)
• 1940—1945 - japonská okupace při zachování formální francouzské správy území
• 9.3.1945 - vyhlášení nezávislého Vietnamu pod patronací Japonska
• 2.9.1945 - vyhlášení Vietnamské demokratické republiky
• 1945—1954 - francouzská intervence rozděluje celou zemi od severu k jihu na města a venkov bez jasné frontové linie
• 1954 - francouzská kapitulace u Dien-bien-phu. Ženevská konference rozhodne o výměně území válčících stran a rozdělí de facto zemi demarkační čárou na 17. rovnoběžce do voleb, plánovaných na rok 1956, které se však nikdy nekonaly
• 1955 - na jihu země vzniká po stažení francouzských sil z Vietnamu Vietnamská republika, podporovaná USA. Vietnamskou demokratickou republiku podporuje Čína a Sovětský svaz. V kontextu světové studené války přerůstá rozdělení Vietnamu v lokální válku
• 1965—1973 - Vietnamská válka: masová účast amerických vojenských sil na válce v jižním Vietnamu a bombardování severního Vietnamu
• 1973 - Pařížská dohoda a odchod amerických vojsk
• 1975 - pád Saigonu, Severní Vietnam přijímá kapitulaci vlády jihovietnamské republiky a přebírá kontrolu nad jejím územím
• 1976 - je vyhlášena Vietnamská socialistická republika

V roce 1986 je vyhlášena politika reforem vedoucí k rychlému rozvoji země. Trvá do současnosti. Od 90. let se Vietnam intenzívně orientuje na ekonomickou spolupráci se Západem včetně USA.

HUÉ - Hué bylo vždy kvůli své výhodné pozici prosperující město, své největší slávy však dosáhlo za vlády dynastie Nguyen. Král Nguyen Anh vládnoucí pod jménem Gia Long (1762-1819) udělal v roce 1802 z Hué hlavní město Vietnamu a začal zde s rozsáhlou výstavbou a opevňováním města. Hué je jediným městem ve Vietnamu, které si uchovalo v téměř neporušeném stavu celý královský komplex sestávající se z hradeb, paláců a královských hrobek. V roce 1993 byly tyto monumenty prohlášeny Světovým kulturním odkazem pod ochranou UNESCO.

Citadela a císařské město- Citadela stojí na břehu Voňavé řeky (Song Huong), se stavbou se začalo v roce 1805 a dokončena byla roku 1832. Dva ostrůvky na Voňavé řece (Ta Thanh Long – Zelený drak a Huu Bach Ho – Bílý tygr) stáží Citadelu od řeky. Citadela je jakési „město ve městě“, které je obehnáno hradbami vysokými 6,6 metrů o tloušťce 21 cm, které mají obvod 10 km. Dovnitř lze vstoupit jednou z deseti bran, jimž předchází most vedoucí přes vyhloubený příkop. Dominantu představuje Vlajková věž, která se tyčí do výšky 37 metrů a v průběhu času byla dvakrát zničena a znovu postavena. Devět posvátných kanónů má symbolizovat ochránce paláce a království, nikdy neměly sloužit k boji. Představují čtyři roční období a pět základních elementů.Uvnitř Citadely se nachází Císařské město, které původně zahrnovalo kolem 150 paláců a dalších budov. Jeho stavbu zahájil první císař dynastie Nguyen Gia Long v roce 1804 a dokončil ji Minh Mang v roce 1833. Za tuto dobu se tu stačilo vystřídat 13 panovníků. Město je obehnáno 6 metrovými hradbami a lze do něj vstoupit jednou ze čtyř bran, z nichž nejznámější je Polední brána – Ngo Mon, která byla postavena v roce 1833. Brána má dvě patra – v přízemí se nachází pět vchodů (ten prostřední mohl užívat pouze vládce) a v patře Pavilón pěti Fénixů, kde se císař objevoval při důležitých událostech. Střecha pavilónu je pokryta taškami glazovanými zlatem.Palác nejvyšší harmonie (Thai Hoa) – zvaný též jako Trůnní palác – pochází z roku 1805, roku 1833 získal po přestavbě svou dnešní podobu. Na hřebeni střechy, která je podepřena 80 červeně lakovanými sloupy s motivem zlatých draků, jsou vyobrazeni dva draci, kteří skládají slib věrnosti měsíci. Střecha samotná pak září žlutými taškami. V Palác nejvyšší harmonie se konaly velké královské audience, korunovace, slavila se tu výročí císařova narození apod. Dodnes tu stojí původní královský trůn. Devět dynastických uren, stojících před pavilónem Hien Lamp (památník mandarínům za jejich věrnost dynastii), bylo odlito z bronzu v letech 1835 a 1836. Urny, vysoké kolem dvou metrů a ornamentálně zdobené, mají symbolizovat jednotu země a stabilitu dynastie.V pavilónu, který býval královskou kaplí (až do roku 1975), se nacházejí urny s popelem císařů a jejich rodin. Jednou za rok je pavilón uzavřen a je přístupný pouze pro příbuzné bývalého císařského rodu, kteří žijí roztroušeni v různých částech světa. Paláce vyčleněné pouze pro soukromý život císaře patřily k tzv. Zakázanému městu. Nicméně většina z nich se nedochovala – především kvůli bombardování v roce 1968 (během operace Tet). Nejzachovalejší z těchto paláců je zřejmě Císařská čítárna (Thai Binh), kterou nechal zbudovat císař Thieu Tri (1841-1847) a jejíž střechu zdobí unikátní keramické mozaiky.

HOI AN - Hoi An patřilo k významným městům království Čampa, ale v té době se jmenovalo Faifo. Od 14. století význam města strmě stoupá – zejména kvůli vhodné pozici pro námořní obchod. V 16.století se Faifo stalo jedním z nejdůležitějších center obchodu Číňanů a Japonců. Japonští obchodníci měli od 17.století zakázáno s přístavem spolupracovat, čímž se otevřel větší prostor pro Portugalce a Holanďany, kteří si tu začali stavět své domy, jež jsou dnes turisty velmi vyhledávané. Právě tyto kupecké domy tvoří nedílnou součást Staré čtvrti, která je nyní pod ochranou UNESCO. Kromě obytných domů tu najdete tržiště, společenské domy, pagody, chrámy, mosty – to vše dokonale propleteno podobně jako v jiných středověkých orientálních městech. Krásnou ukázkou kupeckých domů je dům Tan Ky, který byl postaven začátkem 19. století. Dům patřil vietnamskému kupci, jehož potomci dům dodnes vlastní. V architektuře se kromě tradičních vietnamských prvků objevují i japonské a čínské elementy. Dominantní stavební prvek představuje dřevo, které je na mnoha místech zdobeno půvabnými řezbami. Zajímavým prvkem Staré čtvrti jsou i tzv. sněmovní haly, které si nechávaly stavět čínské komunity. Číňané z různých provincií – např. Kanton, Fujian, Hainan a další – si pořizovali vlastní sněmovní haly, aby tu mohli uctívat své bohy, džiny a předky. Jelikož Číňané žijící v Hoi An byli většinou bohatí obchodníci, jsou jejich stavby monumentální a nákladně zdobené. První sněmovní hala byla v Hoi An postavena v roce 1757.
Pokud navštívíte Hoi An, musíte vidět Cau Nhat Ban – Japonský zastřešený most, jenž byl postaven na konci 16. století. Na stavbu mostu přispěli Japonci, Vietnamci a Číňané, přičemž stavba měla symbolizovat spolupráci těchto skupin žijících v Hoi An. Z architektonického hlediska je most kombinací japonských, vietnamských a čínských rysů, jednu stranu mostu stráží dvě opice, druhou pár psů. V severní části mostu je vystavěna malá svatyně (Chua Cau).

MY SON - Město My Son ležící 70 km jihozápadně od Danangu bylo hlavním náboženským a kulturním centrem dynastie Čampa. Království Čampa vzniklo v průběhu 2. století v oblasti kolem dnešního Danangu, udržovalo úzké styky s Indií a rychle se rozvíjelo, zaniklo až v 17. století, kdy jej pohltil Vietnam. V My Sonu se nachází velký posvátný komplex, jenž zahrnuje více než 70 staveb vzniklých v období od 4. do 12. století. Stojí tady zbytky chrámů a věží postavených z pálených cihel. Vědci nicméně zjistili, že nejdůležitější byl dřevěný chrám zasvěcený Šivovi, který však koncem 16. století shořel. Čamská architektura je naprosto svébytná, stavitelé dokonce vymysleli jedinečný způsob spojování cihel pomocí pryskyřice ze stromů. Přestože tato metoda se nezachovala, vědci předpokládají, že Čamové nejprve postavili celou stavbu (z cihel spojovaných pryskyřicí), a pak založili oheň, takže stavba byla několik dní v plamenech, čímž se cihly vypálily a pryskyřice vytvrdla. Monumenty byly s největší pravděpodobností detailně zdobeny, až když zdi vychladly – to znamená několik týdnů po „vypálení“. Nejvýraznějším prvkem čamské architektury je věž (obvykle stavěná jako vyjádření božství panovníka). Čamská věž má čtvercový půdorys a skládá se ze třech symbolických částí: základna symbolizuje svět lidí, posvátné tělo věže svět duchů a vršek stavby stylizovaný do tvaru člověka (obvykle nabízejícího květiny a ovoce), stromu nebo zvířete reprezentuje věci, jež se dotýkají jak pozemského, tak duchovního světa.

DANANG - Danang je významným přístavem a jedním z největších měst ve Vietnamu. Již ve 2. století tu vzniklo království Čampa, které trvalo až do 17. století, kdy bylo ovládnuto Vietnamem. Unikátním památkám čamské kultury se můžete obdivovat ve zdejším muzeu, exponáty sem byly převezeny především z My Son a Tra Kieu, z bývalých center říše. Za vidění stojí i citadela Dien Hai známá dříve jako pevnost Dien Hai, která byla postavena v roce 1813; přejmenována byla roku 1835. Roku 1847 byly obvodové zdi rozšířeny na 556 metrů, dosahovaly výšky pěti metrů a byl kolem nich vyhlouben tři metry hluboký příkop. Pevnost sehrála důležitou roli v bojích s Francouzi, které v této části Vietnamu probíhaly v letech 1858 – 1860. V Danangu se nachází několik společenských domů – Hai Chau, Nai Nam, Qua Giang, Bo Ban nebo Tuy Loan. V posledním jmenovaném se dříve prováděly rituály oslavující příchod jara, v domě Nai Nam se pak každoročně (o svátku Tet a při úplňku druhého lunárního měsíce) konaly ceremonie, které měly lidem přinést požehnání a ochranu.
Asi 50 km jižně od Danangu se nachází Tra Kieu neboli Simhapura (Lví citadela), nejstarší čamské hlavní město a politické centrum (náboženské centrum bylo v nedalekém My Sonu). Ve 4. století tu byla postavena pevnost, jež se považovala za jednu z nejdokonalejších staveb své doby. Zhruba 70 km od Danangu leží Dong Duong – město postavené v 9. století, které se časem stalo hlavním buddhistickým centrem Čamské říše. Dnes už tu nejdete pouze ruiny, nejvýznmanější památky byly převezeny do muzea v Danangu (např. bronzový pomník Buddhy Bodhisattvy Tary nebo velký oltář zobrazující život krále Sakyamuniho).

DEMILITARIZOVANÁ ZÓNA - Když Francouzi roku 1954 definitivně ztratili kontrolu nad Vietnamem, byla země dle Ženevských dohod rozdělena na severní a jižní část, dělítkem se stala 17. rovnoběžka, či spíše řeka Ben Hai, která ji v této části Vietnamu v podstatě kopíruje. V oblasti kolem řeky – 5 km severně i jižně od jejího toku – byla vytvořena tzv. demilitarizovaná zóna (DMZ), jediným přechodem ze severního do jižního Vietnamu se stal starý most přes řeku Ben Hai. Právě oblast DMZ a blízké okolí postihly boje za vietnamsko-americké války nejsilněji. Američané podle této linie postavili několik základen, jejichž vojáci měli zničit Ho Chi Minhovu stezku, která vedla džunglí a zásobovala jednotky Viet Congu. Jenže tento úkol se nedařilo splnit, takže Američané se kvůli snadnějšímu sledování rozhodli prales zničit. Byly tady rozprášeny tuny defoliantů a napalmu, jejichž hrůzné účinky jsou jasně patrné ještě dnes. V blízkosti DMZ leží i bývalá americká základna Khe Sanh, která se stala dějištěm asi nejkrvavější bitvy. Přestože obléhání této základny bylo pouhou zástěrkou (sloužící k odlákání pozornosti) pro ofenzívu Tet, zemřelo tu kolem 10 000 severovietnamských vojáků, 500 Američanů a velké množství civilních obyvatel. Dnes se tu nachází malé muzeum obklopené kávovými plantážemi, před nímž stojí několik reliktů vysloužilé vojenské techniky. Další turisty navštěvovaná místa jsou vybombardovaný kostel a škola v Quang Tri nebo podzemní tunely u vesnice Vinh Moc. V dubnu 1965 byla vesnice zcela zničena a její obyvatelé si během dvou let vybudovali systém podzemních tunelů, kde se během let 1965 – 1972 ukrývalo téměř 1000 vesničanů a vojáků. Délka tunelů činí 2,8 km, systém se skládá ze tří pater zbudovaných v hloubce 10 – 28 metrů pod povrchem. Tunely ve Vinh Moc jsou na rozdíl od těch v Cu Chi prostornější, protože tady lidé skutečně žili – je tu vybudováno 94 rodinných pokojů o velikosti přibližně 3 x 2 metry, kuchyně, toalety, studny, operační místnost a nemocnice, kde se údajně narodilo 17 dětí.

NHA TRANG - Nha Thrang patří k vyhlášeným vietnamským přímořským letoviskům, ale v jeho okolí se vyskytuje i několik velmi zajímavých historických památek. Přímo ve městě můžete navštívit zdejší hlavní katedrálu (architektonicky zajímavě řešenou), s jejíž stavbou se začalo v roce 1928. Vysvěcena byla roku 1934, o rok později byly na kostelní věž umístěny velké hodiny. Kousek od železniční stanice na úpatí hory Trai Thuy se nachází pagoda Long Son. Původně byla postavena v roce 1886, o 14 let později ji zničila bouře a byla znovu vybudována a následně ještě několikrát rekonstruována. Vchod je zdoben vyobrazením draků, jejichž motivy se objevují i v hlavní svatyni. Dominantu představuje socha Buddhy sedícího na lotosovém květu, která dosahuje výšky 14 metrů. Ve městě můžete dále navštívit Pasteurův institut, místní muzeum nebo galerii.
Pouhé dva km na sever od Nha Trangu se tyčí věže Po Nagar, které byly zbudovány v období od 7. do 12. století národem Čamů. Původně jich bylo asi osm, ale dnes jich je tu jen pět (různě zachovalých). Centrální věž je zasvěcena Cri Cambhu, Jižní věž bohu Šivovi a Severozápadní věž, která má nejbohatší výzdobu, bohu Ganéšovi (synovi boha Šivy a bohyně Párvatí). Největší věž je Severní, její hlavní kaple sahá do výšky 28 metrů a má pyramidový tvar. Nachází se tu 2,6 metrů vysoká socha bohyně Umy (Śaktí nebo ženská manifestace Šivy), která má deset rukou a v každé drží předmět symbolizující sílu a intelekt Buddhy. Nejméně zachovalá je Západní věž pocházející z 9. století. Celý areál se rozkládá na mramorovém vrchu nazývaném Cu Lao na ploše 500 m2.

DALAT – přezdívaný též jako město věčného jara – se nachází v oblasti Centrální vysočiny, v okolí je čarokrásná příroda, ale obdivovat se můžete i historickým památkám. Najdete tu několik paláců, z nichž nejznámější je Letní palác císaře Bao Daie (posledního císaře Vietnamu), jenž byl postaven v roce 1933. Palác má 25 místností, v přízemí je pracovna a společenské místnosti, v patře pak královské komnaty, v nichž dominuje žlutá – tedy královská barva. Nutno dodat, že palác je zařízen původním vybavením – nábytkem, koberci, tapetami, obrazy, fotografiemi atd. Další paláce se jmenují prostě Palác 1 a Palác 2, jejich vlastníky byli za doby kolonialismu vysocí francouzští úředníci. Dům a galerie Hang Nga známý spíš jako Crazy House je výtvorem architektky Hang Nga, která byla dcerou druhého komunistického prezidenta a architekturu studovala v Moskvě. Extravagantní dům má připomínat strom, pokoje jsou pojmenovány podle tvaru kamen – orlí, tygří, mravenčí, klokaní nebo bambusový, najdete tu i jeskynní okna se skleněnými žaluziemi nebo obří pavoučí sítě. Někteří přirovnávají dům k Dalího výtvorům, jiní ho považují za naprosto nevkusný. V Dalatu můžete navštívit i pagody Linh Son a Linh Phong, vznikly ve 30. a 40. letech a vyznačují se udržovaným okolím, které lahodí oku. Pagoda Thieng Vuong leží 5 km od centra, skládá se ze tří dřevěných budov natřených na žluto. Pozornost přitahuje zejména čtyřmetrová socha stojícího Buddhy vyrobená z pozlaceného santalového dřeva. Míní se, že socha (resp. sochy, protože v pagodě se nacházejí ještě dvě další) je největší svého druhu ve Vietnamu.

SAIGON - Město je rozčleněno do několika distriktů. Nejdůležitější je oblast 1 (zvaná Saigon), zahrnuje původní město a dnes se stala v podstatě středem celého Saigonu. Je to klasické rušné centrum velkoměsta. V západní části – okolo ulice Pham Ngu Lao jsou levné hotely, podobný typ ubytování a zejména mnoho levných restaurací najdete v Čínské čtvrti (Cholon). V samotném srdci města, zejména na ulici Dong Khoi v blízkosti řeky Saigon, stojí hotely pro náročnější klientelu. Ve městě i v jeho okolí je relativně dost historických památek, které stojí za zhlédnutí.
 

Palác znovusjednocení - Roku 1868 byl postaven palác Norodom pro francouzského guvernéra Kočinčíny. Po odchodu francouzských kolonizátorů ze země se palác stal sídlem prezidenta Ngo Dinh Diema. Palác byl v roce 1962 zničen bombami, které svrhli sami prezidentovi letci s cílem vládce usmrtit. Prezident však vyvázl a rozhodl se na stejném místě postavit nový palác, jeho dokončení se však nedočkal, protože byl v roce1963 zavražděn. Nicméně nově postavená budova nazvaná Palác nezávislosti se stala sídlem prezidenta Jižního Vietnamu Nguyen Van Thieua, který zde setrval až do roku 1975, kdy palác obsadila vojska Severního Vietnamu.
Čtyřpatrová budova má prostorné a zdobné haly, kabinety a studovny, slavnostní místnosti,nachází se tu ale i střešní přistávací plocha pro vrtulník, casino nebo taneční sál. V suterénu je síť podzemních tunelů (jeden zajišťoval spojení s palácem Gia Long – dnes Revoluční muzeum).

Katedrála Notre Dame - Katolický kostel byl postaven v letech 1877 – 1883 jako napodobenina slavnější katedrály v Paříži – včetně dvou 40metrových věží. Před chrámem stojí socha Panny Marie.

Válečné muzeum - Muzeum sídlí v budově, která původně sloužila jako Informační středisko USA. Kromě mnoha válečných fotografií, zbraní a vojenských vozidel si tu můžete prohlédnout i gilotinu, jíž Francouzi popravovali partyzány z Viet Minhu. Nicméně expozice se soustřeďuje především na válečné zločiny Američanů a Číňanů (v tomto duchu bylo muzeum v minulosti dokonce pojmenováno) ve Vietnamu. Přestože popisky některých ukázek jsou značně zpolitizované a namířené především proti Západu, je muzeum častým cílem turistů – i těch „západních“.

Cholon - Typická čínská čtvrť (China Town) s mnoha restauracemi a tržnicemi, z nichž největší a nejznámější je tržnice Binh Tay. Kromě toho tu můžete navštívit rušnou pagodu Quang Am, která byla postavena v roce 1816 a je zasvěcena Bohyni milosrdenství. Kromě interiéru Vás jistě zaujme i střecha stavby, která je zdobena keramickými výjevy z čínských bájí a pověstí. V oblasti se vyskytuje celá řada dalších chrámů a pagod (Thien Hau, Phung Son, Ong Bon, Tam Son Hoi Quan a další), místní raritou je ale mešita z roku 1932, která dnes slouží zdejší muslimské komunitě zastoupené hlavně Indonésany a Malajci.

TUNELY CU CHI - Zhruba 65 km severovýchodně od HCMC lež provincie Cu Chi, kde se nacházejí slavné podzemní tunely, které sehrály důležitou roli při vietnamsko-americké válce v letech 1965-1973. Složitý systém zahrnuje kolem 250 km podzemních tunelů, které vedly od Saigonu až ke kambodžské hranici. Tento podzemní labyrint se stal útočištěm vojáků Vietcongu, kteří vedli partyzánskou válku s Američany. Pod zemí – a to někdy až v hloubce osmi metrů – byly vybudovány místnosti, ale také muniční sklady nebo nemocnice. Celý systém byl dokonale zabezpečen mnoha nástrahami, takže člověk neznalý věci se z podzemí už nikdy nedostal živý. Kromě toho tu fungovaly různé obranné mechanismy jako třeba padací dveře proti vodě či jedovatému plynu, který do tunelů Američané vpouštěli, aby se nebezpečného a zákeřného nepřítele zbavili. Přestože z původních asi 16 000 partyzánů jich přežila přibližně pouze pětina, dařilo se jim značně poškozovat americké a jihovietnamské jednotky a jejich akce. Zkušenosti s partyzány Američané někdy popisují jako válku s neviditelným nepřítelem.
Dnes je v Cu Chi Vojenské muzeum, kde jsou k vidění všechny možné mechanismy, kterými zdejší partyzáni protivníkům vzdorovali. Zpřístupněna je i část tunelů, které však musely být nejprve rozšířeny a upraveny, neboť původně byly asi jen 1,2 metru vysoké a pro postavy průměrných Evropanů dosti úzké.